1. kapitola - 2 část

13. listopadu 2007 v 19:50 | Vina |  Porte filio
1. kapitolka - pokráčko

"Kdo to je, podívejte se jak jemně našlapuje, ani se před ním nepokloní…" a mnoho dalších. Bylo pro mě moc těžké, aby se mi nepodlomili nohy. Jemně jsem mu jenom kývla hlavou. Předal mě dopis a nitrozpitem mi řekl, že mám dopis, který jsem měla doručit Severusovi do Bradavic, aniž by mě někdo viděl. Přemístila jsem mým způsobem do Bradavic, pomocí ohně, vždy když se přemisťuji tak začnu hořet a pak se zase objeví oheň a pak já.
Nikdo tam nebyl alespoň jsem si to myslela. Nevšimla jsem si kočky která nakukovala za rohem. Vydala jsem se cestou, kterou mi popsal otec. Došla jsem do sklepení a zaklepala jemně na dveře. "Dále" řekl nevrlý hlas. Pomalu jsem otevřela dveře.
"Můžu?" zeptala jsem se a při tom nakoukla. Hned byl na nohou a spěchal ke mně. "Vino." Políbil mě a zabouchl za mnou dveře. Podala jsem mu dopis, hned jakmile mě pustil.
Dlouho si ho četl a pak se na mě usmál. Než mi ho stačil podat, ozvalo se zaklepání. Postrčil mě k policím na kterých byly sklenice s nejrůznějším obsahem. Otevřel prudce dveře tak, aby mě nikdo kdo je za dveřmi neviděl.
"Co chcete Filchi."
"Pane profesore, omlouvám se, ale ve stupní síni byl někdo a mířil sem." Severus zavrčel a ledovým odměřeným hlasem řekl skoro slyšitelně:
"To jsem byl já."
"Omlouvám se pane profesore." Bouchl dveřmi a přešel ke mně.
Vzal mě jemně kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Vášnivě jsme se začali líbat. Potom mě vzal do náručí a odnášel mě do vedlejší místnosti, která sloužila jako ložnice. Postavil mě a sundal ze mě plášť, spíše shodil ze mě a znova mě začal líbat. Nevím jak k tomu došlo, ale už mě nesl k posteli, položil mě do nadýchaných polštářů a znova mě začal líbat. Postupně jsme se začali svlékat. Měla jsem skoro do půl pasu svlečené šaty. Když jsem ho odstrčila. Díval se na mě dost vyjeveně.
"Promiň mi prosím já nemůžu, odpusť." Vstala jsem a chtěla odejít.
"Počkej, já se nezlobím, já by jsem se měl omluvit, jestli nechceš tak ti nic neudělám jen prosím zůstaň, moc si mi chyběla." Vstal a šel ke mně.
"Prosím, já nic neudělám, když nechceš." Nic jsem neříkala, jenom se celá chvěla. Jemně mě vzal za ramena a objal mě:
"Promiň" zašeptal mě do vlasů. Opatrně mi zapnul šaty a pak se odtáhnul. Nevěřícně jsem na něho zírala.
Usmál se a zlehka mě políbil.
"Dáš si čaj nebo něco jiného?" zeptal se mě jako by se nechumelilo. Jako by jsem se před chvílou nelíbali ani nic jiného nedělali. Začal stavět vodu na čaj. Nic jsem nedělala jenom tam stála, tohle jsem opravdu nečekala, většina mužů nezajímalo, že když žena řekne ne tak to znamená ne, oni si myslí že to chce, a proto jsem většinou musela použít násilí, ale Severus ne.
Vzal mě do náručí a odnesl na gauč. Sedl si vedle mě a nabídl mi čaj. Pak jsme si dlouho povídali dokud jsem neusnula v jeho náručí.
Ráno jsem se vzbudila v posteli a vedle mě spal, vypadal tak krásně. Jemně jsem stala a začala se oblékat.
"Kam jdeš," ozval se rozespalý hlas z postele. Došla jsem k němu a políbila ho.
"Měla bych se vrátit, kdyby otec …" dál jsem to nedořekla. Mé slova zanikla v polibku. Vztáhl mě do postele a líbal mě, ležela jsem na zádech plně v jeho sevření. Byl drsnější než včera.
Jemně jsme ho odstrčila.
"Dost prosím, ještě ne." Okamžitě přestal.
"Promiň jen si chci pamatovat tvojí chuť a vůni. Kdoví kdy se zase uvidíme."
"Jen ať se to nedozví otec, nebo nás oba zabije." Z hlasu mi čišel strach. Přemístila jsem se do pokoje a tam jsem z hrůzou zjistila že za pár minut musím být na snídani. Vlítla jsem do koupelny a začala se rychlostí blesku chystat, aby nikdo nic nepoznal.
Někdo jemně zaklepal na dveře. Otevřela jsem je malinko a tam stál domácí skřítek.
"Slečna má jít na snídani." Hluboce se mi uklonil. Usmála jsem se na něj:
"Děkuj ti Folioso, vyřiď jim prosím, že jsem za chvíli tam, že jsem zaspala. Děkuji." Zavřela jsem dveře a dál jsme se co nejrychleji chystala.
Vyřítila jsem se z koupelny, srazu jsem ztuhla. Na posteli seděl otec.
"Vino?" řekl bezvýrazným hlase a tváří.
"Tati, stalo se něco."
"Máš pro mě odpověď?" Ztuhla jsem, tu chvíli by jsem se nejraději někam vypařila. Úplně jsem na to zapomněla a Severus podle otcovi tváře taky. Tak a teď nás oba roztrhne jak hady. Stála jsem a snažila se na sebe nedát nic znát. To se mi ovšem nedařilo.
Začala jsem koktat.
"Tati-i já, ti pro něho dojdu, já jsem ho tam zapomněla." Šel ke mně a já jsem začala couvat zpátky. "Opravdu, nemyslím si, kdypak jsi se vrátila?"
"Pozdě, hodně pozdě." Chytil mě prudce za ruku a přitáhl si mně k sobě.
"Opravdu, tak proč jsi u sebe nebyla ještě před hodinou." Do očí mi vhrkli slzy.
"Tak co už si tě vzal." Bylo to spíše konstatování než otázka. Zakroutila jsem hlavou a sklopila hlavu.
Odfrkl si, že mi nevěří.
"Varoval jsem ho, že se tě nesmí dotknout. Podepsal si rozsudek smrti."
"Ne, tati on se mě nedotkl. Dlouho jsme si povídali a já tam usnula, každý jsme spali zvlášť, prosím věřmi. Já ho mám ráda." Poslední větu jsem dořekla skoro slyšitelně.
"Mám ti věřit, tak proč mi od něho došla odpověď s dodatkem jestli jsi dorazila v pořádku. Jak tohle mi vysvětlíš!" už řval. Začali mi téct slzy po tvářích. Otočil se a odešel, beze slova. Pomalu jsem se vydala za ním. U snídaně to bylo obdobné. Dělala jsem jako by nic, ale ostatní si toho všimli. Po snídani za mnou došla maminka.
Stála jsem u okna a po tvářích mi stékali slzy.
"Copak je s tebou, Vinuško." Takhle mě oslovuje jenom ona, maminka. Nevnímala jsem ji. Došla ke mně a otočila mi hlavu na sebe.
"Co se stalo, myslela jsem že budeš šťastná, když se uvidíš se Severusem."
"Ach maminko, otec ho chce zabít. Prosím rozmluv mu to, tohle bych neunesla. Nevěří mi, že se mě Severus nedotkl." Rozplakala jsem se ještě víc.
Konejšila mě, když se s prásknutím zavřely dveře a tam stál otec. Vyděšeně jsem k němu zhlédla. Obě si nás prohlédl přísným pohledem. Alena mě pustila a vydala se k němu.
"Rojvoji, souhlasil jsi, tak v čem je problém."
"V čem. Jen nevěřím, že když žena stráví s mužem noc tak spolu nic nemají. To je celé." Propukla jsem ještě v hlasitější nářek. Sesula jsem se na kolena a tam jsem zůstala vzlykat.
"Zajdu s ní k doktorovi, abych si ověřil že se nic nestalo."
"Ne, prosím." Dostala jsem ze sebe mezi vzlykama.
"Takže jsi mi lhala." Zařval na mě otec. Začínal být hodně rozzuřený.
"Počkej Rojvoji, tohle se určitě vysvětlí, prosím." Ona před jeho pohledem necouvla a hleděla mu zpříma do očí.
"Co se jako má vysvětlit. Myslíš že jí budu věřit, že zrovinka Severus Snape, Snape udržel se a o nic se nepokusil. Pche." Zuřil snad nejvíc jak jsem ho viděla.
Chtěl odejít, ale maminka před ním přibouchla dveře. Zprudka se na ni podíval, nehnula ani brvou. Pořád se dívala do červených otcových očích.
"Co se stalo s její matkou?" Tohle byla velká podpásovka.
"Nic" odpověděl jí, ale tohle jí nestačilo. Znovu zopakovala otázku. Bruslila na tenkém ledě a všichni jsme to věděli.
"No."
"Už jsme ti to řekl, nic, prostě umřela."
"A ve stejném roce jsme se vzali, nikdy jsi neřekl ani slůvkem že máš dceru a teď když jsi ji přivedl zpátky tak se chováš takhle. No prosím, ale k doktorovi s ní půjdu já. Rozuměl jsi mi dobře. Teď bude nejlepší když se uklidníš a na Severuse zatím ani nešáhneš rozuměno." Tohle řekla takovým ledovým hlasem, který se podobal otci.
Otevřela mu dveře a posunkem ho z něj vyhodila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Inies Inies | 17. března 2008 v 20:36 | Reagovat

V tvých povídkách jsem si Snapea oblíbila, i v této si drží můj obdiv.. Voldemort je tady jako dubnové počasí... Trochu mi připomíná mýho tátu.. Ale jinak se mi to líbí, pár drobných detailů, ale to čert vem :)

2 Beltrix Beltrix | Web | 5. června 2011 v 15:09 | Reagovat

[1]: Taky mi připomíná mýho tátu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama