3. kapitola

18. listopadu 2007 v 19:07 | Vina |  Porte filio
Lidičky prosím komentíky

3. kapitola

Dny ubíhali dál a Vina chodila jak bez duše. Párkrát se jí podařilo být se Severusem sama, vždy to nějak Alena zařídila, aby její otec o ničem nevěděl. Věděla že se trápí a také přemluvila muže, aby ji k žádnému doktorovi nevodil, že by se mu nejspíš složila.
Už se blížili skoro, když se z jednoho pokoje ozval rozzuřený Rojvojův hlas.
"Cos že udělal, tys ses úplně zbláznila, nedovolím …" byl však přerušen svou ženou, která se s ním asi nikdy tak moc nehádala jako dneska.
"Je mi jedno co se ti líbí, podívej se jak tvoje dcera vypadá, chodí jako mátoha, skoro nejí, usměv který jsem u ní měla ráda už taky zmizel. Je to tu ponuré a Vina vždy přinášela se svým úsměvem sluníčko do těchto temných místností světlo."
Po chodbě šla bledá dívka, když uslyšela křik tak se zastavila a chvěla se po celém těle. Věděla že do ložnice rodičů, nikdo z dětí nesmí bez vyzvání vstoupit. Vlítla tam, až oba se bez dechu otočili na ni. "Dost, přestaňte se hádat kvůli mně. Už to nevydržím, jestli toho nenecháte tak odcházím a je mi jedno kam. Nějak se prokoušu jako obvykle." PRÁSK jak dlouhá tak široká křičící dívka se svezla na malý konferenční stolek, který pod její, i když malou vahou se roztříštil. Oba zkameněle hleděli co se stalo a pak se oba zároveň vzpamatovali a přiskočili k dívce.
"Vino, no tak holčičko co je s tebou." Snažila se ji probrat žena, ale Vina na nic nereagovala.
"Aleno, zavolej doktora, já ji odnesu k ní do postele." Řekl divným hlasem jindy obávaný pán zla. Žena s jeho hlasu porozuměla, že má o ni taky strach. Vzal ji do náručí a odnášel pryč. Jako by to bylo pírko.
Za hodinu
Oba manželé přecházeli po knihovně a ani jeden nic neříkali, když se jich děti ptali co se stalo, tak je otec vykázal pryč. Pak uslyšely na chodbě spěšné kroky a klepání. Vstoupil starý muž plný vrásek a byl celý udýchaný. Nebyl zvyklý spěchat.
"Co je s ní." Vyštěkl muž a vrhl se k němu.
"Bude v pořádku, jen teď potřebuje klid a hlavně hodně jíst. Slečna je hodně podvyživená a to neprospívá jí ani dítěti co čeká. Je v šestém týdnu, ale potřeboval bych aby se dostavila k Mungovi, až se trochu zotaví."
"Co že, to si děláte legraci." Zařval Voldemort až muž ustoupil o krok zpět.
"Přestaň, tím nic nespravíš a jestli budeš na Vinu křičet tak si mě nepřej." Utla ho Alena.
Oba muži se na ni podívali, doktor s výrazem že se o ženu bojí a její muž rozlíceným vražedným pohledem.
"Řekla jsem ti Rojvoji, abys toho nechal. Není malé dítě a umí se o sebe postarat, to dokázala, už když jí bylo šest. Takže teď se uklidni nebo tě za ní nepustím. Pane doktore můžete jít se mnou?" Oba muži na ni překvapeně hleděli, ale ani jeden nic neřekl. Ani doktor se nepohnul a zíral na ženu.
"Ach ti muži." Otočila se a odešla a oba tam nechala svému osudu. Opatrně vešla k ní do pokoje. Byla tak krásná a zranitelná. Ach Vinuško, proč si jen nedošla za mnou. No nějak se to vyřeší. Jenom musím Severesuvi říct ať se neukazuje muži na očích. Jo nejlepší bude, když pošlu Thomase. Její myšlenky zarazila bolestný povzdech z lůžka. Přišla k němu a podívala se zblízka na probouzející dívku.
Vylekaně zaostřila své modré oči na ženu, která se nad ní skláněl. "Neboj se všechno je v pořádku. Jak je ti."
"Pít" na nic jiného se nezmohla. Žena jí jemně nazvedla hlavu, ale když dívka usykla bolestí, opět ji položila.
"Co tě bolí."
"Břicho." Zase ta jednoslabičná odpověď. Žena ji pohladila a spěšně odešla pryč s pokoje, pak se vrátila s malým vrásčitým mužem. Ten se nad ni sklonil a odhrnul ji peřinu. Když ji chtěl zvednout košili, s bázní v očích si ji přidržela.
"Nemusíte se bát slečno, jsem lékař a potřebuji jen zjistit co vám je. Vaše paní matka mi řekla, že vás bolí břicho." Místo odpovědi se rozbečela. Doktor se nechápavě obrátil na ženu.
"Vinuško, klid. Rojvoj už to ví."
"Nééé." Úplně se zhroutila, doktor nechápal proč.
"Slečno, prosím, uklidněte se. Tohle Vám může ublížit." Snažil se uklidnit doktor Vinu.
PRÁSK, všichni sebou škubli. Vina ještě víc se zkroutila. Bylo na ní vidět, že má z otce velký strach. "Chci s ní mluvit o samotě." Řekl ledovým bezvýrazným hlasem. Doktor se na něho podíval.
"Pane, nezlobte se na mě, ale vaše dcera potřebuje klid a odpočinek."
"Mlčte, jen s ní chci mluvit. Nic víc nic míň. A teď zmizte." Doktor zmizel, ale Alena tam zůstala, ani pohled jejího manžela nebrala v potaz.
Přešel k lůžku a podíval se choulící se dívku jak na něj upírá vystrašený pohled.
"Tak co mi k tomu řekneš." Nic, jen na něj stále upírala ten vystrašený pohled.
"Takže se mám zeptat Severuse? Nebo mi to vysvětlíš jak se to mohlo stát. Když jsi ještě před nedávnem byla pana. Nebo jsi obalamutila i doktora?"
"Ne" "Co ne!" přestala mu docházet trpělivost. Alena to na muži poznala.
"Rojvoji," vzala ho mírně za paži, "nech ať jí první pomůže doktor. Stěžuje si na bolest v podbřišku. Bojím se o ni." Neznatelně přikývl a odešel.
Lékař spěšně vešel do místnosti a chopil se své povinnosti. Jakmile jen s ní trochu pohnul zaskučela bolestí. První jí dal lektvar na posilněnou pak na uklidnění. Okamžitě usnula. Když prohmatával její břicho, všiml si že je dosti pohublá. Pak mu to došlo. To musí být důvod proč je tak slabá, ale ty bolesti ho trápili. Jemně jí roztáhl nohy a udělal zběžnou gynekologickou prohlídku. Pak se narovnal, přikryl svou pacientku a spěšně přešel k ženě.
Ta celou dobu nervózně pozorovala doktora co s její nevlastní dcerou dělá.
"Paní, nejlepší by bylo, kdybychom ji ihned převezli k Mungovi. Nic Vám nebudu nalhávat. Je dost podvyživená a má k tomu ještě gynekologické problémy." Řekl dost s vážným výrazem doktor ženě. "Jaké?" zeptala se rozklepaným hlasem.
"Jeden je že drobně krvácí, to by se dalo lehce napravit, ale musí na menší zákrok." Žena si dala před pusu ruku, aby nevykřikla na hlas.
"Vždyť je těhotná."
"Právě proto, musíme odstranit tu cistu, proto má bolesti." Řekl jí ještě s větší naléhavostí doktor.
Žena na nic nečekala a vyběhla z pokoje. Doktor se otočil zpátky k dívce. Dal ji ruku na čelo a kontroloval jestli ještě k tomu všemu nedostala teplotu. Naštěstí nedostala. Ve dveřích se znovu objevila Alena.
"Můžeme ji převést, ale pod podmínkou, že po zákroku se hned vrátí zpátky. Jinak si pro ni Rojvoj dojde osobně s gardou." Řekla už trochu polekaně. Doktor přikývl.
Vina se za pár hodin probrala, ale nepoznávala to tam. Vedle sebe uviděla sedící ženu, jak se na ni usmívá. Pokusila se vstát, ale ještě větší bolest než před tím se jí ozvala na tom samém místě.
"Lež, za chvíli ta bolest odezní." Nevlastní matka ji znova zatlačila do peřin.
"Kde to jsem, co se stalo?"
"Neboj, nepotratila jsi, jen jsi podstoupila menší zákrok." Usmála se na ni maminka.
"A co dítě, je v pořádku?"
"Neboj, je, ale ty musíš přibrat minimálně 5 kg, jsi moc hubená a to se miminku nelíbí." Zaškaredila se na ležící dívku.
Druhý den po probuzení hned ráno ji převezli zase domů. Měla nakázané pořád ležet a hodně jíst. Nejlepší pravidelně 5x denně. Hřálo ji srdíčko, protože večer se za ní u Munga zastavil Severus, a po dlouhé době ji zase držel v náručí, dokud ho jeden lékouzelník nevyhodil z pokoje. Měla tolik otázek, ale nikdo kdo se u ní stavil tak se neměl na její otázky k odpovědi. Otce od včerejška neviděla a netěšila se na jeho výslech. Zrovna ji domácí skřítka donesla oběd, když někdo zaklepal. Bylo jí to divně, že by Minikga něco zapomněla přinést. "Dále" už na tím neuvažoval. Když však spatřila otce málem se soustem polévky zadusila.
Díval se na ni dost nerudně, ale když se před ním skrčila, jen co jí to dovoloval tác na nohou s jídlem. Jeho pohled změkl. Ruce se jí třásli a nejraději by někam utekla.
"Dobrý den tati." Pozdravila slušně, nechtěla ho naštvat dřív než bylo třeba.
"Dobré Vino, jak je ti." Zeptal se a bylo vidět že se mu ulevilo, když vidí dceru, alespoň že může jíst. Dlouho se na sebe dívali.
Severus přecházel po učebně a na všechny se nerudně mračil. Nikomu však neokomentoval lektvar jen se vždy ušklíbl a šel dál. Musel pořád myslet na Vinu. Určitě už je doma. Co když ji temný pán něco udělá. Ví snad že za ní byl. Ach jak si přál ji teď vzít do náruče a starat se.
"Lombotome," zahřměl. Chudákovi Nevilovi se podařilo roztavit tak dokonale kotlík, že lektvar přistál na něm.
"Už je mi líp tati." Nezmohla se na nic jiného.
"Tak co mi řekneš k tvému stavu, že jsi těhotná." Nic mu neřekla a jen sklopila hlavu. Přisedl si k ní a jemně jí prstem zvedl hlavu, aby jí viděl do očí. Nic neříkal dával jí čas.
"Vím, že jsem tě zklamala, ale …" po tváři jí sjela slza a ruce se jí nepřirozeně chvěli.
"Hmm" zamručel jenom, ale stále nic neříkal.
"Já Severuse miluji a on mě. Včera mi přinesl nádhernou kytici růží." Zmlkla a zkousla se do rtu. Tohle neměla říkat.
Nic však neříkal jen zvedl jedno obočí a zadíval se na svoji dceru. Na které bylo vidět, že by si nejraději ukousla jazyk.
"A" zeptal se. Nechápavě na něho hleděla.
"A, a co." Byla vyděšená.
"Už tě požádal o ruku. Nechci, aby to byl fracek bez otce." Ukázal prstem na břicho.
"My jsme o tom nemluvili, my jsme vlastně nemluvili mimo pozdravů." Začal se červenat.
"Takže ti nebude vadit, když ho sem pozvu a promluvím si s ním, co zamýšlí do budoucna." Nešťastně zakroutila hlavou a po tvářích ji ztekly další slzy.
"Nemusíš se bát, bude to bez hůlky." Usmál se na svou dceru a vydal se k odchodu. U dveří se ještě zarazil a otočil se na svou dceru.
"Musíš jíst."
"Děkuji a tati, kdy má přijít, kdy ho chceš pozvat?" Jen se usmál a odešel.
Lektvary z pátým ročníkem skončila a Severus si oddechl. Vydal se do jídelny na oběd a myslel, že už bude mít pokoj, když má odpoledne volno. Ale to se zmýlil. Jen se pustil do jídla, vnesl se do síně černý výr, který přistál před ním. Jen ztěžka polknul. Toho výra znal až moc dobře. Postřehl hned tři pohledy. Všichni sourozenci Radleyovi se po něm podívali. Tvář si zachovával ovšem chladnou.
Odvázal výrovy dopis a ten odletěl, aniž by čekal na odpověď. Rozbalil dopis a četl.
Drahý Severusi,
Už nad tím se ušklíbl a rostl v něm divný pocit. Tohle se mu vůbec nelíbilo.
Odpoledne se u mě zastav, potřebuji s tebou o něčem mluvit. Jestli tohle odmítneš poneseš následky.
Lord Voldemort
Severus odložil dopis, který se hned zňal. Trochu ho to překvapilo. Pochytil Brumbálův pohled a naznačil mu, že po obědě s ním musí mluvit.
"Tak copak ti chce, Severusi." Severus už notnou dobu přecházel neklidně po místnosti.
"Bojím se o Vinu." Řekl sotva slyšitelně.
"Ten dopis byl od Temného pána mám se tam ukázat co nejdřív, potřebuji s tebou o něčem mluvit." Citoval část dopisu.
"Víš o čem?" zeptal se klidně Brumbál.
"NE" vyštěknul Severus.
"Uklidni se, třeba to nebude tak zlé. A co Vina, jak je na tom." Severus se v tu ránu zarazil.
"Je v pořádku, jen byla na nějakém zákroku a, …a" zlomil se mu hlas. Brumbálovi se vytratil klid z tváře. Severus sám tomu ještě nemohl uvěřit.
"Je s ní snad něco?" vylekal se.
"Ne jen je těhotná a Temný pán to ví. Takže mě při nejbližší příležitosti zabije." Dořekl zvláštním tónem v hlase. Brumbálovi chvíli trvalo, než zpracoval co právě slyšel.
"Co." Vyjel na Severuse s dosti nepředstíraným vztekem.
"To jste si nemohli dát větší pozor." Severus ztuhl v křesle, takovou reakci nečekal. Ani ho tak ještě nikdy neviděl. Byl to míšený ztek s obavami.
"Oba jsme pili lektvary, ale na ni to špatně působilo a asi jsem jednou zapomněl." Přiznal se.
………[1]
Dlouho si Brumbál měřil Severuse svým pohledem a pak už stejným klidným hlasem pronesl:
"Je na čase, abys šel, hned jak se vrátíš tak mi podáš informaci jak se Vina cítí a jestli je v pořádku. Klidně i kdyby to mělo být ve tři ráno. Rozuměl jsi?"
"Ano" vstal a odešel.
Vina neklidně se převalovala na posteli a už se bála jen té chvíle, kdy se dveře otevřou a někdo jí řekne, že je Severus zraněný nebo dokonce mrtvý. Nejraději by vstala a šla za otcem, ale až moc dobře si uvědomovala že ji stejně nohy neunesou.
Dveře se otevřely a Vina se ztěžka opřela na lokty, aby viděla kdo to přišel. Na tváři se jí rozhostil veliký úsměv. Severus k ní rychle přispěchal a dal jí velikou jemnou pusu. Hodiny na zdi právě odbyli 15:00 a chvíli za Severusem se otevřeli dveře a skřítka přinesla svačinu. Severus si ji od ní vzal.
"Tak jak je ti?" zeptal se. Vina si ho dlouho prohlížela jestli není někdo zraněný.
"Dobře, jen jsem měla o tebe strach."
"A proč prosimtě?" zeptal se z mírným úsměvem, ale předem věděl odpověď.
Podívala se mu zhluboka do očí: "Protože s tebou chtěl mluvit taťka, proto."
"No víš, musím ti říct, že Brumbál a tvůj otec jsou hrozně podobní."
"Co, jak to myslíš." Ještě víc se na ni usmál a jemně ji znova políbil.
"Když mi došel dopis že mám dnes dojít, že se mnou chce tvůj otec mluvit, Brumbál to samozřejmě zajímalo. Tak mi nějak ujelo, že jsi těhotná a on o tom ví. Vyjel na mě tak, jak jsem ho ještě nikdy neviděl. Pak se mě ptal jestli neznám ochranu. A tak jsem mu to vysvětlil. No a po pravdě tvůj otec udělal skoro se stejnými slovy to samé. Dali mi oba pěkné kázání. Jo a prej se musíme co nejdřív vzít jinak si mě tvůj otec i strýc podá." Řekl s úsměvem.
"Severusi, tohle není legrace." Vina to nebrala tak jako Severus, je pravda že svého strýce viděla jednou v životě.
"Myslím že by jsme toho měli nechat, musíš se najíst."
"Ne, další jídlo, já už nechci."
"Víš co říkal doktor, je to jenom hruška." Jenže Vina nikdy moc nejedla a takové kvantum jídla jí opravdu dělalo potíže. Severusovi trvalo hodinu než do Viny nacpal skoro celou hrušku.
Pak si dlouho povídali. Držel ji v náručí a byl rád jak to všechno dopadlo. Zachvíli se od ní ozýval pravidelný dech, usnula mu v náručí. Nechtěl se hýbat, aby ji nezbudil. Pak někdo jemně zaklepal na dveře. Vstoupila vysoká hubená postava staršího muže. Severus mu ukázal ať je potichu, že Vina spí. Došel k nim a podíval se na svou dceru. Byl rád, že je šťastná. Vypadala tak křehce a zranitelně.
"Jak jí je."
"Už líp, jen mi dalo pěknou fušku než snědla hrušku." Usmál se šeptem Severus. Její otec to moc jako legraci nebral a trochu se zamračil. Vina se trochu pohnula a něco zamumlala. Neprobudila se a spala dál.
"Zůstaneš tu na večeři?" zeptal se z nenadání Voldemort. Severus se překvapeně na něho podíval. "Nechci obtěžovat, měl bych se vrátit. Jen ji nechci zbudit."
"Takže zůstaneš." Rozhodl za něj.
[1] Skoro celý rozhovor, zbytek si domyslete
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Inies Inies | 17. března 2008 v 21:39 | Reagovat

Hezké. Líbí se mi vztah Viny a Severuse. Jen mi opět připomíná (možná je to vítka) další příběh, kde dítě bylo počato jináč a vztah je jiný. Začínám si myslet, že ráda experimentuješ se stejnými lidmi a jen jim předhazujeě jiný osud a zajímavě tvoříš děj.

Možná je to až patologické... ale dokud je to pod kontrolou, tak je to fajn...

2 Zdenča Zdenča | Web | 27. dubna 2012 v 18:03 | Reagovat

Pěkné ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama