3. kapitola - 2 část

18. listopadu 2007 v 19:20 | Vina |  Porte filio
Pokráčko 3 kapitolky

"Velmi rád, děkuji Vám pane." Mírně se uklonil, ale jen tak aby nezbudil Vinu.
"Bude za hodinu, pošlu vám oběma sem. Alespoň dohlédneš na to, aby jedla." Otočil se a odešel. Severus si oddychl. Tohle se mu přestávalo líbit, takového ho neznal. Věděl, že pro něho je rodina vše, hlavně Vina. Párkrát viděl dokonce jeho první ženu, ale to netušil že je to ona.
Severus tam zůstal až do rána a těsně před snídaní se vrátil do Bradavic. Nemusel spěchat, byla sobota, ale také se mělo odehrávat utkání ve famfrfálu. Moc se mu tam nechtělo, ale musel byl ředitelem Zmijozelu, který právě soutěžil. Všiml si Brumbála ve Velké síni a vydal se tam. Už sice jedl, ale kafé si dat ještě může.
Ještě před zápasem vylíčil Brumbálovi, jak je na tom Vina a bylo na něm vidět jak se mu ulevilo.
Vina byla celý den jak vyměněná, sice pořád hodně slabá, ale celý den zářila jako sluníčko. Severus jí slíbil, že se po večeři ještě zastaví. To sice nikomu neřekla, ale byla šťastná. Po obědě za ní došel Thomas.
"Tak co sestřičko, záříš jako sluníčko. Tak noc nebyla jen tak, copak jste dělali." Vyzvídal.
"Nech toho, nic nebylo jestli tě zajímá tohle."
"Jen se nech, záříš jako sluníčko. Tak mi řekni, je alespoň dobrý." Mrkl na ni.
"Nech si toho," odpověděla mu s úsměvem, "ty taky myslíš jenom na to jedno." Usmála se.
"Kdy bude svatba?" zeptal se se šibalským úsměvem.
"To si ještě počkáš, zrovna do tohoto se ani jeden z nás nehrneme. Chceme počkat až se to malé narodí."
"No, tak to se našim líbit nebude." Řekl už vážněji.
"Jo to vím." Povzdechla si. Chvíli se zadívala na ruce, věděla o čem Severus s otcem mluvil, ale přesto se domluvili, že se vezmou až se malé narodí.
"Je to něco, nechci abys byla smutná, to ti vůbec nesluší. Jo a další drby. Ten tvůj kamarádíček jak že se jmenuje.…"
"Pelimanix" doplnila ho.
"Jo tak ten má techtle mechtle s Petůnují." Řekl šibalsky a mrkl na Vinu.
"Jak to víš, on tu byl."
"Noo" protáhl.
"Ne, ale když jsem byl s otcem na Obrtlé, tak je otec načapal jak se líbají."
"Jo tak to na Pelimanixe sedí a co on na to."
"Důkladně si ho prohlédnul a na Petúnii zařval ať jde okamžitě domů a že ji mám doprovodit. Víc nevím."
"A neublížil mu?"
"Nevím, otec je jen dost naštvaný a s Petúnií se pohádal."
"Nemyslím Pelimanixe, myslím otce, jestli mu Pelimanix neublížil."
Thomas na ni vytřeštil oči.
"Co tím chceš říct?"
"Noo … ty asi nevíš z jakého je rodu, že ne. A co na Petúnii otec křičel?"
"Že se nebude líbat s každým cucákem, kterého potká a už vůbec na veřejnosti. Co tím chceš říct." "Jo takže ani taťka neví z jakého je rodu. Nemohl bys ho sem poslat? Prosím. Dřív než udělá nějakou blbost a něco se mu stane."
"Proč, co je Pelixix zač." Vina se usmála jak vyslovil jeho jméno, dobře ho znala a věděla že by ho Pelimanix za to přetrhl.
"Za první je to Pelimanix a před ním nekomol jméno nemá to rád. Za druhé je to démon a mohl by otci ublížit a to nechci. Určitě si myslí, že je to jen nějaký kouzelníček z nečistého rodu."
"Ty tedy chceš, abych šel teďka otci na oči, tak to pro mě už si nachystej hrob."
"Ale prosím tě to tak hrozné nebude."
"To se ti řekne, když na jediné na koho nebude řvát si ty a mamka."
"Tak jdi za mamku ať ho sem pošle." Usmála se ještě jednou a Thomasovi bylo jasné, že bude muset jít.
Otec za ¼ hodinky došel s dost nabroušeným výrazem až se Vina tomu musela usmát.
"Dobrý den tati, slyšela jsem o té eskapádě s Petúnií a Pelimanixem."
"Jestli chceš se hádat tak na to zapomeň." Štěkl na ni. Snažila se posadit, ale jediného čeho dosáhla, že ji zase rozbolavělo břicho tak toho "Sssss" nechala.
"Tati, počkej, nechci tě dráždit, jen znám Pelimanixe jaký je a chci se tě zeptat jestli ti neublížil." Voldemort se zarazil a překvapeně na ni hleděl.
"Co tím chceš říct?" řekl už klidně.
"Pomohl bys mi, se posadit?" jen kývl a dál se na ni díval z překvapením. Pokynula mu ať se posadí. "Víš tati, Pelimanix byl můj spolužák ve škole, ale to víš, ale nevíš z jakého je rodu, že ne?" Nečekala na jeho odpověď a pokračovala.
"On je z rodu Mardoka, pána podsvětí a všeho zla. Jeho otec pokud se nepletu tak před dvěma měsíci umřel. A Petúnii jsem s ním seznámila já. Tohle ti říkám, proto, abys sis nemyslel že je z nečistého rodu. Je to démon."
"To máte domluvené s Petúnií, abyste mě přesvědčili k …" uslyšel zaklepání a pak vešla Petúnie se zarudlýma očima a zkoprněla ve dveřích. "Ne nemáme to spolu domluvené a vím to od Thomase, Petúnie, klidně pojď dál. Taťka právě souhlasil s tím, že se můžeš dál s Pelimanixem scházet." Oba se na ni překvapeně podívali.
"Nic takového jsem neslíbil a nechceš aby se něco stalo Severusovi, že ne."
"Nevydírej tati, na mě to neplatí." Vině se v ruce objevil ohnivá koule.
Otec se usmál, "takže jsi začala kouzlit. Fajn, to jsem chtěl." Zamnul si ruce a odešel.
Vina jen zatnula ruce v pěst a pak hodila po zavírajících dveřích sklenici, která jí stála na stolku.
"Do prdele" ulevila si. Petúnie stála nehnutě kousek od dveří a vyděšeně se dívala na Vinu a na dveře. "Pet jsi v pořádku." Jen kývla hlavou a došla až k Vině.
"Slyšela jsi jestli se nemýlím."
"Ano, ale neboj, taťka na něho změnil názor." Petúnie na Vinu vytřeštila oči.
"Jak-jak se ti to povedlo?" přisedla si ke své sestře, věděla, že teďka bruslila po hodně tenkém ledě, ale byla jí za to vděčná.
"Jen jsem mu řekla, kdo ve skutečnosti je Pelimanix. Jo už jsi byla u něho doma, nebo tě protáhl jenom Obrtlou?" zeptala se s úsměvem Vina.
"Jo, jen," zhluboka si povzdychla "stejně nevím kde bydlí, ani jak se s ním spojit." Dořekla smutně a zadívala se na své ruce.
"Pelimanixi, jsi tu žádanou osobou." Pronesla Vina hodně nahlas. Petúnie sebou trhla. A zahleděla se překvapeně na Vinu. Vedle postele splanul oheň který zachvíli ustal a stál tam Pelimanix.
"Co si žádá tvé srdce." Odpověděl s úsměvem a políbil Vinu na tvář.
"Ahoj" pozdravila ho Vina.
"Mé srdce nic, ale tady je jiné srdce, které si tě žádalo." Pelimanix se otočil a spatřil vyděšenou Petúnii. Vzal ji do náručí a dlouze ji políbil.
"Ehm, ehm nechci vás rušit, ale nezapomněl jsi náhodou na něco." Zeptala se ho Vina
"A na copak sestřičko." Už ve škole se tak nazývali, byli jako sourozenci, kteří vždy vymýšleli kraviny.
Petúnie se nechápavě na oba dívala. Vina stále v polosedě pozorovala se šibalským výrazem Pelimanixe.
"Tak o co jde." Zeptal se jí už dosti netrpělivě.
"Já ti dám, jen počkej až se vyškrábu z postele, 'Tak o co jde' nic ti nedochází na mysl, nic tě nenapadá bratříčku" už neměla tu vlídnou tvář, ale bylo poznat že se zlobí.
"Nejraději bych ti dala pár facek Pelimanixi. Ale vím že teď se z toho tak lehce nevyvlíkneš, jo a otec ví kdo si." Pelimanix na Vinu zavrčel a už taky neměl tak dobrou náladu.
"Co se děje?" zeptala se úplně zmatená Petúnie.
"Pet, tady jistá slečna už mě začíná srat, jak se plete do věcí po čem jí nic není."
"Jo tak já se pletu do věcí po čem mi nic není, jo, tak se podívej na Pet, alespoň jí si to mohl říct. Nechápe proč otec naráz takhle otočil." Švihla po něm ohnivou kouli, ale to neměla dělat. Prudce se pohla a zaúpěla bolestí. Oba hned byli u ní a opatrně ji položili.
"Neměla by jsi se unavovat. Pety to řeknu klidně hned, ale ty teď vypiješ tohle." Dal jí jakousi lahvičku k ústům.
"Na to zapomeň, že budu pít něco, co jsi ty dělal. Vím jaký jsi v lektvarech."
"Přestaň je to pouze čistá sluneční energie." Ale i tak si od něho to nevzala.
Chvíli se tak dohadovali dokud nedošel Severus. Když viděl tu scénu jak se Pelimanix s Vinou hádají tak přešel k Petúnii, aby se dověděl co se tu děje. Protože oba byli červení steky.
"Co se tu děje, copak neví, že by měla být v klidu."
"Ví, jen si myslím že zachvíli bude schopná stát a porvat se s ním jako minule."
"Co!!" vyjekl Severus.
"Dooost, nechte toho oba." Zařval jak na lesy, stejně jako když chce přehlušit řev ve Velké síni. Oba zmlkli a podívali se na Severuse.
"Copak jste se oba zbláznili, Pelimanixi myslel jsem že Vinu bereš jako svou sestru a nedovolil bys jí ublížit." Severus byl ztekly a měl proč.
Pelimanixovi došlo, co tím Severus myslí a spolu s Pet se přemístil bez pozdravu pryč. Severus se přihnal jak velká voda k Vině a hned ji prohlížel, když si všiml tmavé skleničky na stolku. Chtěl se podívat, ale Vina mu v tom zabránila a vyžádala si po něm polibek.
"Ahoj miláčku."
"Ahoj, jak je ti. Mohla bys mi říct, proč jste na sebe tak řvali. Víš že máš být v klidu." Kývla hlavou a znova ho políbila.
"Vím jen mě ten namistrovaný pitomec naštval. A ještě do mě chtěl vpravit světlo. Blbec, jako bych umírala." Odfrkla si.
Severus se nad tím trochu pozastavil, ale nekomentoval to. Věděl, že je výborná na lektvary. Vzal ji mírně do náručí, ona se mu tam schoulila a po chvíli usnula vyčerpáním.
Brumbál chodil po své kruhové pracovně, přemýšlel nad stavem své neteře. Tenhle stav znal, věděl že 14 dní bude muset počkat, to je to kritické období, které zažil u své sestry, ale ta to brala na lehkou váhu a pak ji stálo život. Věděl od své náhradní matky, že existuje jeden lektvar, jenže Severus tu není, opět se nenápadně vypařil. Ani nemusel moc přemýšlet, aby zjistil kam šel. Zamilovanost s něho čišela, jen kdyby mohl vidět Vinu, třeba jí mohl pomoct, aby se z toho dřív dostala.
Když ji uviděl, myslel si že vidí ducha své sestry Marie. Ach jo, podle toho co říkal Severus Tom ji zbožňuje. Rozhodl se. Posadil se za stůl a před sebe vytáhl kus čistého pergamenu.
Drahý Tome,
vím že se my dva moc nemusíme, ale potřeboval bych vidět svou neteř Vinu. Možná bych jí mohl pomoct. Jestli s tím souhlasíš, pošli zpátky po Fawexovi odpověď. Zítra ráno bych se zastavil a osobně ti všechno vysvětlil.
Je tu možnost, že by se Vině mohlo ulevit okamžitě a ještě by jsme se vyhnuli strachu z toho, že by se mohlo stát to samé co s Marií. Prosím pořádně si to rozmysli. Na Vině mi záleží stejně moc jako tobě.
S pozdravem
Albus Brumbál
Ještě párkrát přečetl dopis a pak požádal Fawexe jestli by to nemohl doručit. Rozhodl se, že než se Fawex vrátí, zajde si do kuchyně pro čokoládu. Jakmile se vrátil, Fawex už tam seděl s pergamenem v zobáku. Vzal si ho od něj a pohladil ho. Mírně zacvrlikal a podíval se do Brumbálových očí jako by mu chtěl nahlédnout do duše. Postavil hrnek na svůj vyleštěný stůl a rozbalil pergamen.
Brumbále,
sice nevím co máte v úmyslu, ale jak jste podotkl. Svou dceru mám nejraději, stejně jako ostatní děti. O tom se však bavit nechci. Na co čekat do rána. Víte jak funguje přenášedlo. Jestli souhlasíte tenhle dopis je zároveň přenášedlo.
Lord Voldemort
Tom mě vždycky překvapí. Napočítal do tří a už byl ve velké hale, kde před ním stálo velký černý trůn a něm neseděl nikdo jiný než samotný Lord Voldemort. S dosti nerudným výrazem.
"Tak jak jí můžete vy pomoct."
"Dobrý večer Tome." Nenechal se vyvést z míry. I když nenápadně měl položenou ruku na hůlce. "Tak co s ní tedy uděláte. Protože si nejsem jistý, že víte něco víc než já." Zahřměl
"Ale ano vím. Když má nevlastní matka zemřela, zanechala mi svůj deník. No spíše takovou malou příručku. Bohužel v té době byla už Marie mrtvá. Teď bych chtěl alespoň své neteři pomoct. Můžu ji tedy vidět." Voldemort ho rentgenoval svým zrakem. Pak vstal a pokynul mu, aby šel za ním.
Vystoupili o dvě patra víš, kde se setkali s Alenou. Alena ztuhla a dokonce s vytřeštěnýma očima hleděla na ty dva. Nezmohla se ani na odpověď.
"Dobrý večer Aleno." Oslovil ji Brumbál a políbil ruku, pak se trochu zpamatovala a zeptala se co tady dělá. S dosti překvapeným výrazem.
"Došel jsem se podívat na svou neteř."
"Neteř?" nechápala až po chvíli jí to došlo. Rozloučila se s oběma a odešla.
Oba vešli potichu do pokoje. Když je Severus uviděl otevřel pusu, ale nezmohl se na slovo. Vina mu spala v náručí a on ji hladil po vlasech. Brumbál aniž by na něco čekal, přešel k nim a zohnul se nad spící dívku. Odkryl ji a ona jen něco zamumlala, ale spala dál. Prohmatal jí břicho a když se dostal k podříšku tak dívka se probudila se sténáním. Vyjeveně a překvapeně hleděla na Brumbála, ale ani nezmohla se na slovo.
"Řekni mi kde tě to bolí." Znova ji prohmatával podbřišek. Až narazil na citlivé místo, vyjekla bolestí.
"Severus mi říkal, že jsi byla na menším zákroku, ale podle bolesti soudím, že ti to moc nepomohlo." Usmál se na ni.
"Říkali, že ta bolest odezní sama. Že mám ležet a hlavně hodně jíst." Při tom se ušklíbla, že jí to vadí. Brumbál se na ni ještě víc usmál.
"Jako tvá matka. Ach nepodobáš se jí jen vzhledově, ale i povahově. Mohli byste nás nechat o samotě?" otočil se na Voldemorta Brumbál. Ten se k odchodu nechystal.
"Tome, mohl bys nás tu nechat o samotě, jestli mě nevěříš tak si vezmi moji hůlku!" Voldemort se otočil a odešel. Osaměli.
"Jak dlouho?" zeptal se znenadání Brumbál.
"CO jak dlouho."
"Jak dlouho jsi těhotná?" zeptal se s úsměvem.
Vina si ho dlouho prohlížela a zkoumala jeho usměvavou tvář. Viděla ho podruhé v životě a hned na ni šahal tohle nedovolila ani Severusovi.
"Osmý týden." Řekla sotva slyšitelným hlasem.
"Neboj se všechno bude v pořádku. Jen si teď odpočiň, zítra dojdu a přinesu ti něco na bolest." Pohladil ji po tváři a dal pusu na čelo. Pak ji ještě pořádně přikryl a odešel. Vina byla ze všeho zmatená, jak se sem dostal. Vždyť ho otec nesnáší.
Tohle jí vrtalo hlavou hodně dlouho. Dokud se jí nepodařilo usnout.
Před dveřmi se setkal Brumbál se Severusem.
"Jak je jí." Vypálil otázku kterou si celou dobu říkal.
"Neboj se všechno bude v pořádku, jak se odtud dá dostat?" Severus ho evidentně moc neposlouchal. Brumbál ho jemně chytl za rameno a zatřásl s ním.
"Severusi, poslouchal si, zřejmě ne. Jak se odsud můžu dostat."
"Co, ano, mám vás zavést …"
"Veďmě."
Druhý den se Brumbál vrátil a našel Severuse s Vinou jak ještě spí. Jemně došel k nim a probudil Vinu, Severuse nechal spát.
"Vinuško, jak je ti?" zeptal se šeptem.
"Stejně." Viděla Severuse jak spí v křesle. Bylo na něm vidět, že je hodně unavený.
"Vypij tohle, upozorňuji, že to vyvolá křeče a bolest." Jen kývla nevěděla, proč tomu muži důvěřuje. V jeho očích byla taková radost, ale také i velká starost.
Jen pár vteřin po vypití neznámé bez příchuti jakési směsi. Se vzepjala v pase a z očí začali téct slzy. Pak, už to nevydržela a vypustila z pusy slabý výkřik, který ovšem stačil na probuzení Severuse. Severus, když ji uviděl tak se k ní vrhnul, ale Brumbál ho zastavil.
"Musíme počkat, a nikdo se jí nesmí dotknout. Mohly bysme jí ublížit." Držel ho, ale ani jemu nebylo moc dobře, když ji vyděl se zmítat v křečích. Ale co o tom lektvaru věděl bylo mu jasné, že když by se ji někdo snažil utišit tak by ji mohl zabít.
Po několika minutách, které oběma připadali jako věčnost se uklidnila. Ještě pořád měla zatnuté ruce i zuby, ale už se nezmítala.
"Musíme ještě počkat." Zašeptal s bolestí v hlase Brumbál. Pomalu Severuse pustil a pokynul mu ke dveřím.
"Dones mi horkou vodu, šátek a přiveď Alenu. Voldemorta sem nepouštěj. Když se bude ptát řekni mu, že jsem tě z tadyma vyhodil. Nic mu o Vině neříkej." Severus jen s bolestí v očích přikývnul a odešel.
Brumbál se sklonil nad svou neteř.
"Jak je ti?"
"Už dobře," řekla udýchaným hlasem.
"Kdyby tě někdo to bolelo, tak mi to musíš říct, ano." Na to mu bylo odpovědí jen slabé kývnutí. Opatrně ji prohmatával břicho i podbřišek. Nic, neřekla ani slovo. Pak se na ni ještě jednou podíval. "Opravdu tě to nikde nebolí. Ptám se proto, protože se ještě používá kouzlo, jen lektvar nestačí. Tohle je jen první fáze. Už ho ovšem nikdy nedostaneš."
"Bylo to jako kdyby mě někdo mučil tisíckrát silnějším způsobem cruciátu. Tam jako minule, ale už to nebylo tak moc."
"Dobře. Teď udělám dokončení a pak tě už nebudu trápit."
Smutně se na něj podívala. Udělal kouzlo a pak ji pořádně přikryl. Jen co se postavil někdo zaklepal. Vpustil oba dál. Severus ihned spěchal k Vině.
"Dobrý den paní Aleno, potřebuji, aby jste se o ní postarala. Veškerá bolest je pryč a i ona bude silná, jen jí už nepodávejte ty lektvary. To by jí teď ublížilo. Jestli teď dostane horečku, s čím počínám udělejte jí zábal a nesmí s ní nikdo hýbat."
"Ano pane profesore."
"Za týden se za ní dojdu podívat. Kdyby se její stav nelepšil do 4 dnů, dejte jí do pití 4 kapky. Musí jíst jenom lehká jídla, jinak bude zvracet. Těšilo mě madam, bude lepší když odejdu, tady zrovna nejsem vítaný host."
"Děkuji pane profesore a nashledanou."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lejdynka Lejdynka | Web | 6. dubna 2013 v 22:55 | Reagovat

Obsahově to je dobrý, ale gramatický chyby tam jsou stále a i stylistický. Navíc třeba takový Severus by asi neřekl kafe apod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama