5. kapitola - Dopis OPRAVENÁ

10. prosince 2007 v 17:00 | Vina |  Eliška Amélie Mionet Blackova
Tady máte další kapitolku, je krátká, ale aspoň něco

Dopis - OPRAVENÁ


Nastal 1. srpen, den kdy měla Eliška své jedenácté narozeniny. Jako obvykle oslavenkyně nikdy nestala dřív, než o půl jedenácté. Její mamka už od rána připravovala oslavu, která měla odpoledne probíhat. Měli dojít její kamarádi a taky Pelimanix - kmotr. Slíbil, že dovede možná i své rošťáky se kterými Eliška též občas vyrůstala.

Bylo asi devět ráno, když zazvonil pošťák. Podal jí několik obálek a pak ještě jednu, kterou podle jeho slov našel na zemi před dveřmi.
"Děkuji." Vzala ji do ruky a hned ji poznala. Až do teď doufala, že nedojde. Zůstala by tady v České republice a Eliška by se učila doma, jen s Pelimanixem, popřípadě s Elis. Tohle však byla její noční můra, které se tolik bála. Noční můra, která se stala skutečností.
Šla si sednout ke kávě do kuchyně. Doufala, že ji to uklidní.

Všechno pomalu začala chystat na oslavu, když bylo deset hodin, tak se šla podívat, jestli její dcera už vstala.
Ani se moc nedivila, že ještě spí a snažila se jí vzbudit. Jenže její dcera byla opravdu po otci a když spala, tak ji ani rána z děla nedokázala probudit.
"Eliško, no tak Eliško vstávej." Třásla s ní její matka. Její milovaná dcerka se jen zavrtěla a něco zamumlala.
"Hm." otočila se na druhý bok a spala dál.
"Eliško, stávej, musíš do školy a došel ti dopis. No tak stávej." Stáhla s ní peřinu a otevřela okno.
"Musím?" ozvalo se z postele. Když se Alisa otočila na dceru, tak viděla jak ji pozoruje jedním okem. Přesto nevypadala na to, že by měla stávat.
"Ano, ať jsi hned dole." Podívala se na ni přísně. Ani její dceři nedošlo, že jsou prázdniny. Tam mezi tím se objevil její kmotr, jenom sám.

Za pár minut opravdu byla dole. Došourala se a sedla si ke stolu ani si nevšimla, že tam ještě někdo je..
"Všechno nejlepší, kmotřenko." Usmál se na ni. Ta jen kývla a pak z ničeho nic vyskočila.
"Co?" její noční košile se mírně vyzvedla, Eliška při tom tomto pohybu nabila rudé barvy, která jí přelila celý obličej. Stála přímo před strýcem.
"Jdi se nahoru převléct." Usmála se Alisa na svou dceru. Jako by se nic nedělo. Přece jenom Pelimanix byl zvyklí, ale její dcera se začínala už před muži stydět, dokonce i před cizími ženami.

Na nic nečekala, v rychlosti se vydala nahoru.
"Je po svém otci, Aliso. Nechtěla bys jí říct, kdo to je?" zeptal se Pelimanix. Snažil se opatrně, ale moc mu to nešlo. I jeho kamarádka byla přímá, jen tohle téma prostě nikdy probírat nechtěla.
"Ne on je pro ni mrtvý a tak to taky zůstane! Nechci, aby pykala za toho parchanta!" Otočila se a začala chystat snídani. Ani se neptala, jestli si dá a nachystala i pro něj talíř.
Chytil ji za ruku a podíval se jí do očí.
"Pomůžu ti, jak jen to půjde. To ti slibuji i Elis se přidá. Ano." Usmál se na ni. Alisa jen přikývla. Za chvíli uslyšely dupot své dcery po schodech.
"Já mám hlad, co je dobrého?"´vletěla do kuchyně jako střela a div že nepovalila židli na kterou se chtěla posadit.
"Co myslíš?" usmála se na ni její matka. Eliška si sedla vedle kmotra a netrpělivě poposedáváním čekala na její oblíbenou snídani.
"Čí je to dopis?" všimla si zažloutlé obálky. Byla zvláštním zeleným písmem napsaná a hlavně divný materiál. Nikdy nic podobného neviděla.
"Tvůj miláčku," pohladila ji po vlasech Alisa "je z tvé nové školy, došel dnes ráno." Znova se na ni usmála.

Ne já jsem ho nikdy nedostala, já jsem byla přinucena se stát studentkou, když jsem se teprve začala učit psát. Znova se zamyslela, ale rychle se vrátila do přítomnosti. Pelimanix si toho všiml.
"V pořádku Aliso?" optal se potichu. Tak aby ho neslyšela Eliška.
Bez odpovědi dala na stůl palačinky a šla ještě pro marmeládu, šlehačku a granko. Tak jak to měla její dcera nejraději.
"Copak je Eliško." Podívala se na svou dceru, která zaraženě seděla a koukala do otevřeného dopisu. Měla nepřítomný pohled.
"Co…jo. Nic. Jen no podívej se." Podala jí dopis. A Alisa rychle začala číst.
dopis
Alisa si přečetla dopis a pak se podívala na dceru.
"Něco ti není jasné?" usmála se na ni.
"Vím, že mi strýc o té škole povídal, ale je to tak daleko a musela bych opustit všechny kamarády, co mám tady." Posmutněla ještě víc.
"Ano vím, i pro mě to je těžké, vrátit se tam, kde je tolik zlých vzpomínek." Objala svou dceru a tím se jí snažila dodat odvahy.
"Víš, Eliško, máš teď už moc, a pokud ji nebudeš vyvíjet, mohla by tě i zabít a to bych pak nepřežila. Ty jsi jediný důvod, proč ještě žiji." Poprvní jí řekla pravdu, sice ne celou, ale řekla ji. Eliška na ni hleděla jako na zjevení, poznala, že její matka nemluví jen tak.
"Půjdu tam, ale opravdu se musíme přestěhovat do Anglie." Zeptala se s nadějí v hlase.
"Bohužel musíme." Vstala a ještě jednou se vydala do komory, z tama donesla čokoládu a postavila ji na stůl.
Jedli v tichosti. Potom se z ničeho nic ozvala Eliška.
"Řekni mi něco o tátovi, strejdo." Při tom Alise upadl talíř a rozbil se. Ne tohle bylo na ni moc. Už ne.
"Teď s tím neotravuj." Ozvala se Alisa a sbírala střepy ze země.

Jinak celý den byl klid. Oslava probíhala skvěle. Alisa se snažila usmívat, ale v hlouby duše jí bylo velice těžko. Ten den měla noční službu. Jen co uložila Elišku, vydala se do práce. V noci se nic nedělo, ale když došla ráno domů, byla stejně roztržitá jako den předešlý.
Ráno primáři oznámila, že bude muset skončit a přestěhovat se do Anglie.
Když mu vysvětlila, proč se musí odstěhovat, že dcera má nastoupit 1. září v Anglii do školy. Tak se tomu moc divil. Byla unavená, ale stejně, když si lehla, nemohla usnout. Bylo už deset a tak se rozhodla přichystat snídani.

Eliška další týden snažila všem říct, že se brzo budou stěhovat. Alisa mezi tím měla jiné starosti. Musela všechno zařídit na odvoz. Pelimanix ji sehnal krásný domek na pobřeží Skotska. Bylo ještě patnáct dnů, než měla nastoupit do nové školy. Došel jí další dopis s pomůckami a učebnicemi na školní rok.
Další den se měli stěhovat. Asisa byla naposledy v práci, kde jí udělali večírek. Zatímco Eliška trávila s holkami venku u rybníka a snažila si užít poslední chvíle s přáteli. Bylo to zvláštní. Ano bylo, měla odejít ze země, kde žila celý život, tam kde to vůbec nezná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 aaa aaa | 10. prosince 2007 v 17:08 | Reagovat

Našiel som super web - www.TopHry.net - dá sa tam zahrať kopu online hier úplne zadarmo a hry idú aj stiahnuť! Všetkým odporúčam!

2 Areneis Areneis | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 17:37 | Reagovat

Je to velmi pěkná kapitolka. Líbí se mi. :-)

3 rikisa rikisa | Web | 10. prosince 2007 v 18:07 | Reagovat

tak jsem se k tomu nakonec ještě dostala:) Je to moc pěkná kapitolka, ale už se nemůžu dočkat toho až bude Eliška v Bradavicích.

4 Inies Inies | Web | 10. prosince 2007 v 21:23 | Reagovat

Umí Eliška vůbec anglicky? A dozví se někdy o svém otci? A proč si vlastně změnily jméno? a neměly být mrtvé? To je jen pár drobností, co se mi honí v hlavě. Doufám, že se již brzy vše vysvětlí.. snad brzy přibude další kapitola

5 Vina Vina | 10. prosince 2007 v 21:36 | Reagovat

Inies, ano Eliška umí anglicky, její matka na ni mluvila jak česky tak anglicky. Sama jí říká, než vlak odjede aby mluvila jen anglicky, ale asi ste si nevšimli. Jméno to zatím nechám tak, brzy se dozvíte proč si musela změnit jméno.

6 werusenka werusenka | 12. prosince 2007 v 6:07 | Reagovat

super moc se ti povedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama