6. kapitola - Odjezd a nová země či stará OPRAVENÁ

12. prosince 2007 v 20:53 | Vina |  Eliška Amélie Mionet Blackova
Takže jste splnili podmínku, takže tu máte další kapitolku, prosím co nejvíc komentíků aŤ vím jak pokračovat.

Odjezd a nová země či stará? - OPRAVENÁ


Brzo ráno je zavezla sousedka do Jeseníku, kde sedly do přímého autobus do Prahy. Cesta byla únavná, ale Alisa odmítla Pelimanixovu nabídku, že by je tam přemístil. Jenom jim tam přemístil veškeré věci. Sebou měli obě jen každá menší krosnu.
Na letišti v Praze nastoupili do přímého letu do Londýna. Eliška byla hrozně nadržená, protože ještě nikdy neletěla letadlem. Pořád na sedadle poskakovala a ukazoval Alice všechno co se jí podařilo z okýnka v první třídě vidět.
Alise ale tak dobře nebylo. Vracela se, tam kde musela vše před deseti lety zanechat a začít znova, ano zase to bude stejné. Zase bude začínat znova a sama, ale možná to tak bude i lepší. V Čechách si udělala jistou pověst a ta s ní odcházela i do Velké Británie.
"Ale no tam mami, bude to fajn." Všimla si Alisina mírně zděšeného výrazu Eliška. Letuška k nim přistoupila.
"Jste v pořádku madam? Nepotřebujete něco?" zeptala se naučenou angličtinou. Alisa jí úsměv oplatila.
"Ne děkuji, to je jen ze stresu. Vracím se po mnoha letech do rodné země. Do Londýna." Povzdechla si Alisa.
"Dobře, připoutejte se prosím, za chvíli přistáváme." Usmála se a odešla pryč za jinými cestujícími. I když v první třídě jich bylo sotva pět. Letadlo bylo poloprázdné.
"Brzy budeme přistávat, zlatíčko. Připoutej se." Pohladila svou dceru po vlasech, která si ji zkoumavě prohlížela. Ach jak ji teď připomínala jejího otce. Zakroutila hlavou, aby se těchto myšlenek zbavila. Nechtěla vzpomínat.
"Jé mami, divej to je nádhera." Viděli pod sebou část Londýna, kde si letadlo nalítávalo na ranvej.
"Neboj, holčičko, provedu tě po Londýně, ale my budeme bydlet jinde. Víc na severu ve Skotsku u pobřeží. V takovém malém domku. Uvidíš, bude se ti tam líbit. Pomáhala mi ho vybírat a zařizovat teta Elis." Usmála se Alisa na Elišku. Ta všechno rozšířenýma očima pozorovala. Bylo toho tolik, co musela ještě poznat, hlavně to že se dostane mezi děti, které jako i ona budou se učit kouzlit.
"Hrozně se těším." Usmála se Eliška na svou matku. Ta ji jen pobaveně pozorovna a nedávala na sobě znát červíčka pochybností, který ji hryzal v hlavě.

Na letišti, jak jim slíbil, čekal na ně Pelimanix. Odvezl je do Skotska upravený autem. No sice bylo upravené kouzelně, ale přesto si té jízdy užívaly. Eliška pořád o něčem štěbetala a Alisa zatím během jízdy usnula. Trvalo jim něco přes 14 hodin, než dorazili na místo. Eliška po tu dobu nezamhouřila ani oko a pořád všechno komentovala co viděla. Spíše si s Pelimanixem vykládali a on jí zase ukazoval a seznamoval ji se vším, co by měla vidět a znát.

Dorazili do malé vesničky na pobřeží, jejich dům byl ovšem až na konci, mírně bokem u pláže a z druhé strany dům chránil útesy.
"Teda, tak to je něco!" Hvízdla Eliška. Alisa a Pelimanix se jenom usmál. Sice Alisa se ještě pořádně neprobrala.
"Tak dámy, jen pojďte. Elis tam už by měla být i s klukama." Alisa kývla, ale Eliška se pořád rozhlížela a sledovala všechno co jí padlo do oka.
"Eliško, pojď dovnitř." Dotkla se jí Alisa, aby mohla přivést svou dceru k vnímání.
Obě se vydali dovnitř. Eliška poskakovala kolem Alise, která si mnula oko, které ji pořád po probuzení slzelo.

"Páni, ten vypadá skoro stejně jako ten náš starý dům." Vydechla Eliška, jen co se dostali do obývacího pokoje.
"Já vím, chtěla jsem, aby to tu tak vypadalo." Vyšla z kuchyně Elis s úsměvem.
"Teto, kde jsou kluci?" Zajímala se hned Eliška, jen co se s ní přivítala.
"Té ta energie nikdy nedojde, jsou za domem, běž za nimi. A ty Alis pojď, dáme si trochu čaje a upekla jsem koláč." Šli spolu do kuchyně a z ní na verandu, která vedla do malé zahrádky. Sedli si a pozorovaly, jak jejich děti dovádějí. Alisa vycítila, že Elis něco trápí, nechtěla na ni tlačit, proto jí dávala dostatek času.

Po půl hodině to ovšem nevydržela:
"Elis copak tě trápí?" Ozvala se Alisa s mírným úsměvem, přitom ji nepřestala provrtávat pomněnkovými očima.
"To nic, jen jsem zase těhotná." Posmutněla. Zachvěla se. Měla z toho přímo panickou hrůzu, která se jí na chvíli odrazila v očích.
"Blahopřeji ji ti, v kolikátém jsi?. Neboj, uvidíš, bude vše v pořádku. Nebude to jako posledně. To ti slibuji." Usmála se rozzářená Alisa.
"Snad ano, jen nevím, jak to mám říct Pelimanixovi. Víš, jak se minule na to dítě těšil, a když jsem pak potratila, tak ho to vzalo víc než mě." Přiložila si ruku na ploché břicho. I po tom všem si udržovala krásnou postavu modelky. Alisa se k ní naklonila a vzala ji za ruku.
"Víš, že kdykoli cokoli budeš potřebovat, tak se můžeš na mě obrátit." Mrkla na ni jako
rozpustilé dítě, které má víc zkušeností než dospělí. To prostě byla Alisa, která vše se snažila brát s nadhledem. Vždy dokázala zachovat chladnou hlavu i v tom největším stresu, možná i proto bylas tak dobrá při operacích a ošetřovaní svých pacientů.
"Děkuji ti, vím, že nekouzlíš, ale nemohla by, jsi mě udělat pár lektvarů, když tě vezmu do mé laboratoře a …"
"Ano, neboj se. Hlavně, budeš ke mně chodit každých 14 dní na kontrolu. Nechci, aby to dopadlo jak minule." Usmála se znova Alisa.
"Co by mělo dopadnout jak minule." Ozval se za nimi Pelimanix.
"Ale nic, jen bych potřebovala k tobě do laboratoře, vzal bys mě tam Peli, někdy až se ubytujeme?" usmála se na něj Alisa.
"Na co, však nekouzlíš." Divil se. Občas se řadil mezi chlapy, kterým to opravdu myslelo pomalu.
"Ach jo, ti chlapy." Protočila oči Alisa. Pelimanix šel za dětmi a obě ženy si ještě dlouho povídali. Večer pak Alisa uvařila večeři a všichni pohromadě, všech 6 lidí zasedlo k jídlu. Alisa je přemluvila, aby tuto noc přespali v domě. Přece jen pro Elis není dobré se pořád přemisťovat.

Čas ubíhal. Alisa měla do konce srpna ještě volno. Měla nastoupit ve vesnici jako obvodní lékařka. Vyhovovalo jí to. Byl tam ještě starý doktor, ale ten už na to nestačil. Když zjistil, že se tam má nastěhovat doktorka, tak ji sám o to poprosil, jakmile se setkali ve vesnici.
Měli by společnou praxi a tím by Alisa postupně převzala všechno a nemusela nic tak páčit z hlavy pacientů nebo z karet.

Vesnice byla malá, ale bylo tam hodně mladých lidí, většina dojížděla těch 15 km do města za prací, byly prostě velká rodina. Všichni se tam znali a Alisa pro ně byla středem pomluv a vyzvídání od ostatních, protože o ní skoro nikdo nic nevěděl. Jen to, že dceru a ta po prázdninách nastupuje do internátní školy, kde dostala stipendium.

Byl týden do konce prázdnin, když byly s dcerou ve vesnici nakoupit. Uviděli shluk lidí. Alise se to moc nepozdávalo. Vždy to znamenalo nějaký problém.
"Co se děje mami?" Zeptala se Eliška, když si všimla, že její máma se tváří hodně zamyšleně.
"Nevím, pojď, podíváme se co se tam děje. Nelíbí se mito." Došli až k lidem a prodrali se, dopředu. Na zemi v náručí muže ležela mladá těhotná žena, která krvácela. Alisa se k ní hned vrhla. Ani se na ženu moc nepodívala a hned jí začala zkoumat břicho přes tenkou látku šatů.
"Eliško, dones mi tašku, rychle. No tak klid, bude to dobré." Kdosi ji však od ženy odhodil. Natloukla si záda a odřela loket. To ji ovšem nezabránilo, aby se postavila a znova se snažila dostat k ženě.
"Nedotýkejte se mé dcery, záchranka už jede!!" Začal na ni hulákat jakýsi starý muž.
"Sakra, vždyť ona může umřít, jsem doktorka, mám specializaci na děti a těhotné ženy. Ještě není pozdě, když mě necháte, abych se na ni podívala. Možná zachráníme i dítě." Zařvala na muže Alisa a hrnula se k ženě.
"Musíme ji položit, opatrně. Tak ano. Nebojte, pokusím se zachránit i dítě, ano. Podívala se na muže skoro stejně starého, jako byla žena.
"Prosím paní, zachraňte oba." Držel ji za ruku a v očích měl strach. Mezi tím Eliška doběhla s taškou. Rychle ji podala mamce a odstoupila.
Alisa si sundala svetr, který měla opásaný kolem pasu a dala ho ženě pod hlavu.
"Teď Vám prohmatám břicho, jestli to bude někde bolet, musíte mi to říct." Žena jen kývla hlavou. Už se k nim dostal i starý doktor.
"Kolegyně, co vy tady?" Zeptal se překvapeně.
"Dobrý, pokrčte ji mírně nohy, začala krvácet, ale břicho je bez bolesti. Cítíte bolest?" zeptala se klidně. I když žena se chvěla stresem o to, že o to dítě přijde.
"Ano." Odpověděla žena. V očích měla slzy.
"Nebojte, jen mi tu bolest popište a řekněte, kde ta bolest je." Usmála se na ni, aby jí dodala alespoň trochu odvahy. Snažila se ji zklidnit svým jemným přístupem.
"Dole, pod břichem, vystřeluje jako, kdyby mě tam někdo píchal jehlou." Znova naplakala a tiskla zuby k sobě, aby jí neunikl bolestný vzdech.
Sáhla jí na podbřišek a žena se ještě víc sepjala bolestí. Z očí jí vytryskl proud slz a spodní ret měla prokouslí. Napovídala to kapka krve, která se na něm ukázala.
"Kolegyně co myslíte, že to může být?" ozval se starý doktor, který nechal veškerou péči na Alise. Přece jenom brzo tu bude ona ta hlavní kdo rozhoduje. To že primářka gynekologie přijala takové místo, taky o něčem vypovídá.
"Pane doktore Lubangu, dítě se zdá v pořádku, viděla bych to na prasklou cistu. Podle bolesti a té krve. Nebojte paní, budete v pořádku, konečně je tu sanitka." Usmála se Alisa směrem k houkajícímu autu, které se prodíralo námestím směrem k nim.
"Opatrně, soudím, že má prasklou cistu, jinak dítě se zdá být v pořádku. Zkontrolujte hladinu plodové vody a také srdeční činnost dítěte i matky." Lékař od záchranky si Alisu prohlížel zkoumavým pohledem. Jako žena se mu líbila, ale co mu má co poroučet.
"Držte její nohy mírně pokrčené, pak nemá tak velké bolesti." Ozvala se z ničeho nic Alisa na dva pomocníky, kteří nakládali žena na nosítka.
"Je to lepší i pro dítě." Dořekla na vysvětlenou. Lékař od záchranky jen kývl, ať tak učiní.
"Smím se zeptat, co jste zač?" ozval se nabroušeně lékař.
"Omlouvám se, Alisa Weissová, specializace malé děti a porodnictví." Usmála se na lékaře. Ten ji překvapením ani nepodal ruku. Starý lékař z vesnice se jenom usmíval. Nechtěl se zmát nahlas. Znal tohoto doktora a věděl, jak umí být občas nepříjemný, když nemá přehled o tom co se kolem něj děje.
"Mohl byste mi pak dát vědět, jak je na tom ta žena. Stačí, když necháte vzkaz u pana doktora Lubanga." Usmála se Alisa a odešla i s Eliškou domu. Nikoho jiného si nevšímala, jen kývla doktorovi na pozdrav.

"No teda mami, to bych do tebe neřekla, že dokážeš zachovat chladnou hlavu v takové situaci." Plácla ji do ramene Eliška, jakmile došli domů.
"To je praxe zlato." Šla do kuchyně a začala chystat oběd. Večer se u nich zastavil pan Lubang.

"A dobrý večer, půjdete dál?" usmála se Alisa na starého lékaře.
"Děkuji rád." Sedli si do kuchyně a Alisa přichystala bábovku s čaj na stůl.
"Jak je na tom ta žena?" zeptala se celá očekávající dobrých zpráv.
"Díky vám dobře. Měla jste pravdu, ale má problémy už od začátku těhotenství, bude tam asi muset poslední dva měsíce zůstat. Jo a chce s vámi mluvit primář porodního." Řekl jen tak mimochodem doktor.
"Mám se bát?" zeptala se s úsměvem Alisa. Po tom co zažila v Čechách ráda přijala toto jako klidnější místo, kde přesto může pomáhat lidem.
"Ne, jen Vás asi bude chtít zaměstnat. Doufám, že ho odmítnete." Usmál se na ni trochu smutně. Věděl až moc dobře, jak by to mohlo být pro tak mladou ženu perspektivní postup v kariéře.

Dlouho si pak ještě povídali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 12. prosince 2007 v 22:08 | Reagovat

Krásná kapitolka

2 rikisa rikisa | Web | 13. prosince 2007 v 19:45 | Reagovat

pěkné:)). Jak jinak - těším se na pokračování

3 Giner Giner | 15. prosince 2007 v 13:54 | Reagovat

Bezvadné:))) hrozně se těším na pokračování:)

4 Inies Inies | 8. ledna 2008 v 11:57 | Reagovat

Hezké.. jen mám jedinou výtku.. Malá holka a nadržená na let letadlem??? Nadšená, či jiný výraz by se hodil více..

5 Inies Inies | 8. ledna 2008 v 11:57 | Reagovat

Hezké.. jen mám jedinou výtku.. Malá holka a nadržená na let letadlem??? Nadšená, či jiný výraz by se hodil více..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama