7. kapitola - Zařazování OPRAVENÁ

18. prosince 2007 v 15:00 | Vina |  Eliška Amélie Mionet Blackova
Takže tady máte další kapitolku

Zařazování - OPRAVENÁ


Nastal den odjezdu Elišky do školy. Byla hrozně nervózní, ráno dokonce sama vstala o hodinu dřív. Alisa se tomu dost divila, když vtrhla s poplachem hoří, do pokoje.
"Mami, no tak mami, stávej nebo přijdeme pozdě." Třásla s Alisou Eliška.
"Ale no tak Eliško, vždyť je teprve pět. Zbláznila jsi se. Lehni si a ještě spi." Stáhla ji Alisa do postele, ale Eliška to vydržela asi tak pět minut.

"Mami, stávej, už je čas." Alisa na ni hodila jedním okem pohled a s hlasitým povzdechem vstala.
"Vždyť už stávám." Ploužila se do koupelny.

Na nádraží dorazili o půl hodiny dřív a Eliška si mohla oči vykoukat, stejně jako v Londýně a na Příčné.
"Mami, já mám z toho trochu strach." Ozvala se z ničeho nic Eliška. Alisa jí nestačila nic říct, protože se přímo před ně přemístil Pelimanix. Alisa s Eliškou leknutím uskočili, stejně jako všichni v jeho dosahu.
"Strejdo, …" dál to nedořekla, protože se mu vrhla do náručí.
"Něco jsem ti přinesl." Vydělal z kapsy malý balíček. Při tom na sovu kmotřenku mrkl.
"Pelimanixi, není to, co si myslím, že ne?" Ozvala se přísně Alisa. Měřila si svého kamaráda pohledem. Její pohled napovídal, že ho přerazí brzy.
"NE, proč by mělo? Co vlastně myslíš, že to je?" Zatvářil se jako neviňátko a otočil se na svou kmotřenku. Ta to raději urychleně schovala do kapsy.
"Kdyby ti někdo ubližoval, tak použij toto a já přijdu, ano." Usmál se a dal jí pusu na čelo. Než se vzpamatovali, byl pryč.
"Tak se mrkni, co ti dal." Povzbudila Alisa svou dceru. Eliška to bez váhání roztrhla.
Když otevřela krabičku, našla tam řetízek a na něm byl přívěšek z černým a bílým kamenem. Vše bylo zasazeno do bílého zlata.
"No teda, to muselo stát." hvízdla Eliška. Nikdy neměli nouzi o peníze ale taky Eliška nedostala všechno co chtěla. Alisa nechtěla, aby se z její dcerky stal někdo kdo má všechno a chová se jako rozmazlený fracek.
"Myslím, že Pelimanixe to skoro nic nestálo." Stekla jí slza po tváři. I ona si vzpomínala, když něco podobného dostala.
"Mami co je?" vylekala se Eliška. Myslela si, že udělala něco co neměla.
"To nic, jen že já jsem kdysi dostala podobný od tvého kmotra." Usmála se a naposledy ji objala. Eliška se vydala do vlaku.

Našla si místo v jednom kupé, kde seděl kluk s černými rozcuchanými vlasy.
"Můžu?" zeptala se s úsměvem Eliška..
"Jo jasně." Usmál se na ni klučina.
"Já jsem Eliška Weisová." Natáhla k němu ruku než se posadila.
"Já jsem Harry Potter." Usmál se znova na ni. Byla to první osoba, která na něj nehleděla jak na zázrak, ale jen jak na kluka. Když teď se ozvalo zaklepání na okno. Oba se otočili k oknu, kde stála Eliščina matka.
Eliška otevřela okno a vyklonila se z něj. Harry si ji ze zájmem prohlížel, Eliška se jí hodně podobala, ale i jistě jejímu otci hodně.
"Eliško dávej na sebe pozor, neblbni a nedostaň se do průšvihu hned jak tam dojedeš. Mluv jenom anglicky." Poučovala svou dceru Alisa.
"Ale mami, však mě znáš." Usmála se nevině dívenka. Alisa jen protočila oči a povzdechla si.
"No právě, protože tě znám. Uč se a užij si to." Usmála se Alisa a pohladila dceru po hlavě. Ta jí naposledy zamávala a vlak se pomalu rozjížděl. Alisa tam stála a mávala vlaku dokud nezmizel za zatáčkou.

Za chvíli k nim do kupé přišel zrzavý kluk a sedl si k nim, představil se jako Ronald Weasley. Když se jí Harry zeptal, jestli o něm neslyšela, tak jen zakroutila hlavou. Když pak Ron chtěl po něm vidět jizvu, tak se tomu dost Eliška divila. Co je na té jizvě tak zajímavé, mimo to, že je ve tvaru blesku.
"Ty jsi nikdy neslyšela o ty-víš-kom." Podivil se Ron.
"Jestli myslíš Voldemorta, tak jo, o něm jsem slyšela. Byl pěkný slizoun, kvůli kterému jsem došla o tátu, když mi byl skoro rok." Oba chlapci na ni hleděli jak na zjevení. Neslyšeli nikoho kdo by vyslovoval jeho jméno bez bázně.
"Ty se nebojíš vyslovovat jeho jméno?" ozval se Harry překvapeně. Ron nebyl schopen slova.
"Proč bych měla, strejda říká, že nezáleží na jméně, ale na duši." Usmála se, ale úsměv byl smutný. Už teď jí chyběla máma a strýc s tetou a rukama.
"Co se stalo?" Ozval se Ron, ale byl přerušen Harrym, který do něho žduchl loktem, aby mlčel.
"To je dobrý Harry, jen že kvůli němu zemřel můj táta a my jsme se museli odstěhovat do České republiky. Teď jsem se vrátili jen kvůli mně, abych mohla studovat v Bradavicích. Jenže mamka to dost těžce nese. Má tu moc smutných vzpomínek." Sklonila hlavu a snažila se zahnat slzy, stýskalo se jí ještě víc.
"Vím jaké to je. Nemám ani jednoho rodiče a musím bývat u příbuzných, kteří…" rázem zmlkl, nechtělo se mu o tom mluvit, když viděl Elišku jak je smutná.
"Mamka je mudla, ale díky tátovi a strejdovi, vím mnoho o kouzelném světě." Rozjasnila svou tvář úsměvem Eliška.
"Tvá máma je dost mladá co?" ozval se Ron.
"Ani ne, jen tak vypadá." Mávla nad tím rukou Eliška. Tohle se jí dost čas to stávalo, kdo její mamku neznal. Byla na to zvyklá.
Dál si spolu povídali, stávali se z nich výborní kamarádi.

Když se začalo stmívat, převlekli se do hábitů a už zastavovali v Prasinkách na nádraží.
"Prváci ke mně." Ozval se hlas a uviděli velkého muže snad tak dvakrát větší než normální lidé.
"Ahoj Hagride." Ozval se Harry, který došel k obrovi.
"Ahoj Harry, kdo jsou ti tví kamarádi?" usmál se obr.
"Tohle je Ron Weasley a tohle je Elisa Weissová."
"Eliška, asi s tím budou potíže, Elis se jmenuje má teta." Usmála se dívčina. Obrovy na chvíli zmrzl úsměv. Kde jen ten pohled viděl. Jako by se vrátil o tolik let zpět. Jako by tu byl znova člověk, který už před 10 lety zemřel.

Když přepluli jezero, byly z toho všichni unešení. Čekala je tam přísně vyhlížející profesorka, která je odvedla do malé místnosti a nakázala jim, aby se upravily.
"Nyní budete rozděleni do kolejí, která se stane vaším domovem. Jsou to Nebelvír, Havraspár, Mrzimór a Zmijozel. Budete dostávat body za úspěch, ale taky body ztratíte, když porušíte řád." Na chvíli odešla, ale za chvíli už je vedla Velkou síní.
Elišce se nejvíc líbil začarovaný strop. Sice četla málo, ale částečně si přečetla Bradavické dějiny, které jí vybrala máma. A byla jí vděčná. Vedle ní šla dívka, se kterou se už seznámila ve vlaku. Povídala jí o stropě a dalších věcech. Připadla jí jako šprtka.

Studentů pomalu ubývalo. Protivný blonďatý kluk byl zařazený do Zmijozelu.
Zbývalo jich už jich jenom pár, když konečně profesorka McGonagallová pronesla:
"Eliksa Weissová." Ozvala se McGonagallová, které se málem zasukoval jazyk nad jejím jménem.
"Eliška pani profesorko." Usmála se na ni Eliška. Profesorka i Brumbál si vyměnili pohled, typu to je jen omyl, nikdo další není tak šílený. Sice to tam měla napsané, ale nepodařilo se jí to vyslovit správně. Raději jí položila rychle na hlavu Moudrý klobouk.
"Vítám tě, Eliško Amélie Mionet Blacková." Ozval se jí hlásek v hlavě.
"Cože jak jsi mě to řekl, já jsem Weisová." Ozvala se trochu naštvaně.
"Promiň. Konečně jsi tady. Ale kam tě zařadit. Odvahu Nebelvíru, rozum Havraspáru, srdce Mrzimóru a sílu Zmijozelu. Ale kam tě poslat. Mrzimór ani Havraspár ne, Zmijozel možná nebo snad Nebelvír."
"Ne já nechci do Zmijozelu, v Nebelvíru je pár lidí, které už znám a ve Zmijozelu je ten nafoukanec. Prosím, chci do Nebelvíru. Prosím." Žadonila úpěnlivě.
"Vidím, že jsi stejná jako tvá matka. Dobrá tedy. NEBELVÍR." Vykřikl nahlas. Eliška se usmála a šla za svými přáteli ke stolu. Celý stůl nadšeně pleskal.
"Už jsem se bál, že tě zařadí jinam." Usmál se na ni Harry. Oplatila mu úsměv.

Ještě pár lidí zařadil moudrý klobouk a pak povstal Brumbál.
"Vítám zde nové i stávající studenty, předem říkám, že je zákaz vstupu do Zapovězeného lesa a také do chodby ve třetím patře, pokud nechcete zemřít strašnou smrtí. Jinak všechny zákazy visí u pana Filche v kabinetě na dveřích, kdo bude mít zájem si je přečíst. Přeji dobrou chuť." Jakmile se posadil, objevili se před nimi jídlo.

Po výborném hodokvasu je zahnal všechny ředitel spát.

Eliška si prohlížela cestu, kama šli na kolej.
Byla z toho unešená. Dovedly ji do společensky a tam jim pak ukázal pokoje. Byla na pokoji s Hermionou Grangerovou a ještě s dalšími třemi spolužačkami. Zapadla hned do koupelny a pak už se propadala do říše snů na její nové posteli. Rozhodla se, že mamce napíše až druhý den.

O několik hodin dřív u Alise
Mávala rozjíždějícímu vlaku, když se vedle ní přemístila Elisa.
"Máš tedy chvíli teď čas?" zeptala se nervozně.
"Ano, půjdeme udělat ten lektvar." Usmála se Alisa.
Přemístili se rovnou do laboratoře, Elise se mírně podlomili nohy. Přece jí to jen nedělalo moc dobře. Alisa ji chytila pod pažemi a posadila do křesla.
"Klid Elis, tady se posaď a já ti hned udělám ten lektvar. Peli už to ví?" Jen zakroutila hlavou na znamení, že ne.
"Měla bys mu to říct." A co nejdříve. Pomyslela si a pustila se od práce.
"Já vím, ale bojím se, že když mu to řeknu, dopadne to jako posledně." Posteskla si.
"Neboj, jen ten lektvar dodělám tak tě prohlédnu. Ano." Usmála se na ni Alisa.
"Dobře, nedáš si čaj. To ještě zvládnu." Usmála se taky Elisa.
"Ráda díky. Za půl hodiny bude hotový." Pustila se do přípravy. Mezi tím si vykládali co je u nich nového.

Když ji prohlídala, došel tam zrovna Pelimanix a už se nedalo nic utajit.
"Víš Peli, já … já jsem těhotná." Sklopila pohled Elisa a neodvažovala se podívat na svého muže.
"Počkej Pelimanixi, než začneš křičet, tak …" snažila se ho zadržet Alisa než spustí svůj proslov.
"Co ty jsi to věděla?" utrhl se na Alisu naštvaně.
"Ano věděla a nekřič tady. Elis je v pořádku, jen potřebuje odpočinek a třikrát denně bude pít tyto lektvary. Za 14 dní ji přivedeš a já ji zkontroluji. Jestli na ni se jen jedenkrát zakřičíš nebo něco podobného tak si mě nepřej. Sice nekouzlím, ale pořád tě ještě zvládnu." Založila si ruce na prsa, Alisa. Z očí jí šlehali blesky.
"Co, tohle je po dlouhé době pro mě, ta nejskvělejší zpráva a nevyhrožuj, Vino." Zakřičel na ni. Alisa na nic nečekala a vrazila mu pěstí. On to nečekal a pod ránou se složil na zem. Držel si tvář a ublíženě shlížel ze země na sovu bývalou spolužačku.
"Nikdy mi už tak neříkej. Tvá žena potřebuje odpočinek, bude v pořádku. Dítě má správnou polohu i velikost. Jen nesmí moc kouzlit. Takže a teď mě pěkně přeneseš domů!!" Založila si ruce v bok. Pelimanix se pomalu zvedal z podlahy a byl naštvaný.
Mávl rukou a Alisa se ocitla doma. Ano bude to mít těžký.
Proč mi k sakru řekl mým pravým jménem. Ještě že ho neslyšela Eliška. Brrr otřásla se. No nic bylo právě poledne, tak se rozhodla zajít do ordinace. Slíbila, že se tam dnes zastaví.
Stejně měla dojít ta mladá žena na kontrolu, kterou ošetřovala na rynku.

Povzdechla si, vzala si něco malého z lednice a vydala se na cestu. Došla do ordinace, která byla na rynku (malém náměstíčku v centru vesnice). Vešla a uviděla tam asi pět lidí a ženu mezi nimi.
"Dobré odpoledne hned se Vám budu věnovat." Zaklepala a vešla do ordinace. Doktor Lubang právě připravoval čaj. Jak zjistila bylo u něho zvykem.
"A dobrý den Aliso. Už jste vyprovodila dceru?" usmál se na ni.
"Dobrý den pane Jindřichu. Ale ano, už teď se mi po ní stýská." Usmál se na ni a podal jí šálek čaje.
"No nic asi by, jsme měli začít, ale neříkej mi Aliso pořád pane, jsem Jindřich." Usmál se a šel pro prvního pacienta.
"Prosím kdo je první na …" náhle ho ale Alisa přerušila.
"Počkej, vezmeme první paní Hubalovou, není dobré, aby dlouho seděla, jistě ostatní omluví, ale je těhotná a neměla by dlouho sedět." Usmála se na ostatní. Moc se jim to nelíbilo, ale přijali to. Stačil jeden pohled ledový od Alisi i doktor před ní mírně ucouvl. Paní Hubalová vešla do ordinace a Alisa jí pokynula, aby se posadila vedle stolu do křesla, ze kterého právě vstala.
"Ale…" snažila se protestovat mladá žena.
"Sedněte si, musím první o Vás něco zjistit. Těhotná žena potřebuje pohodlí, vím to z vlastní zkušenosti." Po hodině skončila a paní Hubalová si oddechla. Alisa ji prohlédla a dala ji jeden čaj, který zpevňuje děložní stěnu, jinak konstatovala, že je zcela v pořádku i s dítětem.

"Proč jste jí dala ten čaj, když jsou na to léky." Zeptal se ze zájmem doktor Jindřích. Přece jenom málo lékařů dávalo přednost přírodní medicíně.
"Víte, pro ni je lepší ten čaj než ty léky. Má to stejné účinky a pro ni by to mohlo být nebezpečné. Ona se musí vyvarovat lékům, alespoň dokud je těhotná. Studovala jsem i čínskou medicínu." Pokrčila rameny bez zájmu, jako, že je to samozřejmost.
Dál to už nekomentoval a postupně prohlédli všechny pacienty, u ostatních jen poslouchala, a když tak řekla svůj názor. Jinak se do práce doktora nemíchala.

Alisa čekala, že jí dojde dopis od Elišky večer, ale ten nedošel. No nic, asi zapomněla.Šla spát.

Ráno opravdu dopis došel, divila se, že došel už v 8 ráno. No asi je nadržená a nemůže spát. Myslím, ale že to dlouho trvat nebude. Obálka byla s pergamenu.
Sedla si ke kávě se snídaní a rozbalila dopis.

Ahoj mami,
Promiň, že jsem ti včera nenapsala, ale byla jsem moc unavená. Je to tu úžasné, kdybys to viděla. Mluvící obrazy, duchové, chrastící brnění a Velká síň kam chodíme na jídlo, no prostě supr. Už jsem se seznámila z pár lidmi, dva kluci a holka. Jeden se jmenuje Harry Potter, prej je slavnej, ale moc se mu to nelíbí. Pak je tu jeden zrzek Ronald Weasley, má dalších 6 sourozenců. Pak ještě holka Hermiona Grangerová, ta je z mudlovské rodiny. Je tu i protivný blonďák jménem Malfoy, jinak je to tu supr, už se těším na vyučování. Jen jeden profesor se tváří jako kakabus. Nějaký Snape, prej učí lektvary. Zato náš ředitel vypadá jako dědeček z pohádky.
Je to tu skvělé, ale už se mi po tobě stýská.
Měj se moc fajn, papa a to vajíčko se zatím nevyklubalo.
Pozdravuj strýce a tetu jestli je uvidíš i ostatní.
Brzo se ozvu Eliška


Alisa se při tom dopise usmála. Ano její otec je pořád stejný, jestli jsou tam i ti co tam byly za ní. No na lektvary už tedy tam není Horacio Křikloun, uvidí, co bude dcera říkat dál, až zažije pár hodin. Uvidíme, jestli jí půjdou lektvary či ne. Když jí půjdou tak je po ní, jestli ne, tak je po tom bídákovi.
Ano když je sama tak mu nikdy jinak neřekne, před dcerou si dává pozor na pusu. Nechce ji ranit. V klidu dosnídala a pak napsala odpověď.



Ahoj Eliško,
Jsem ráda, že se ti škola líbí. Tetu i strýce budu pozdravovat. Musím ti říct novinku, teta bude mít miminko.
Jinak jsem ráda, že sis našla tak brzo kamarády. Mám tě moc ráda.
Posílám pusu máma
P. S.: Nezlob a buď slušná


Poslala to po nové Eliščině sově Kašku. Pak se vydala do práce. Svítila jak sluníčko, byla ráda, že je Eliška šťastná. I Lubang byl rád. Věděl, že to pro ni musí být těžké vrátit se a začít od znova od začátku, přece jenom musela vše opustit a začít zcela znova.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 19. prosince 2007 v 18:28 | Reagovat

supa kapitola

2 rikisa rikisa | Web | 19. prosince 2007 v 19:41 | Reagovat

Hurá tak se Eliška seznámila s Harrym, na to sem se těšila jak malý dítě...teda doufám, že se spolu budou přátelit pořád. Jsem moc zvědavá, jestli Sirius vyhledá svou dceru a Harryho, jestli se to všichni dozví - Eliška, Brumbál, Harry.... Kapitolka se ti moc povedla, ale má malinkou chybu - pokračování. :D Těším se moc, měj se hezky a šťastné psaní a Veselé Vánoce

3 Inies Inies | 8. ledna 2008 v 12:05 | Reagovat

Hezoučké. Mohu říct, že je to hezké pokračování příběhu, není plný kouzel, ale normálních lidských strastí. To se mi líbí. Už jsem si zvykla na kouzla, je hezké, ale těžké se vracet zpět do noormálního života. Doufám, že se dozvíme, proč Alisa/Vina už nekouzlí.

4 Inies Inies | 8. ledna 2008 v 12:06 | Reagovat

Hezoučké. Mohu říct, že je to hezké pokračování příběhu, není plný kouzel, ale normálních lidských strastí. To se mi líbí. Už jsem si zvykla na kouzla, je hezké, ale těžké se vracet zpět do noormálního života. Doufám, že se dozvíme, proč Alisa/Vina už nekouzlí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama