8. kapitola - Probuzení

31. prosince 2007 v 13:19 | Istana |  Vzpomínky
Takže tady máte další kapitolku

Harry Zrychleně dýchal. Nemohl se pořádně nadechnout. Čelo se mu orosilo potem. Začalo mu být horko. Padl na kolena. Točila se mu hlava. Mžitky před očima. Zvedl se mu žaludek a on se vyzvracel na podlahu. Pak ho obklopila tma. A on spadl do kaluže zvratek.
Kolem sebe viděl záblesky. Svého života. Viděl jak ho mlátí Dudly. Viděl se na koštěti.. Stojí před Baziliškem.
Probouzí se a vnímá svět jinak. Cítí bolest, strach, nesnáze, magii která prýští z každého kousíčku místnosti. Otevře oči. Bílá místnost se zářivkami. Přetočil se na bok a kouká na velký okno vedoucí ven. Cítil se jinak. Vstal a přešel k umyvadlu nad kterým viselo zrcadlo. Překvapeně se na sebe koukal. Měl onyxové oči. Celkově vypadal starší. Havraní vlasy mel dlouhé. A do oči mu padala ofina. Ostré rysy a vystouple lícní kosti.
"Ehm, změnil jsem se." Řekl nahlas a zjistil že jeho hlas je o poznání hrubší ale jako samet který dokáže rozpálit a také zmrazit.
Dveře pokoje se otevřely a mladá lékouzelnice.Podívala se na postel a začala ječet. Dovnitř vešel lékouzelník a viděl že na posteli nikdo neleží. Pak se rozhlídl a uviděl harryho stát u umyvadla.
"U Merlina, stal se zázrak!"zašeptal.
"Pane Snape," Harry sebou na toto oslovení cukl.
"Jak se cítíte?"
"Dobře. Ale nechápu proč jsem se tak změnil."
"No víte, ležel jste tady v komatu tak pět let."
"COŽÉ!" nevěřil Harry vlastním uším.
"Nekřičte pane Snape."
"Proč mi říkáte Snape?"
"Protože, no radši se posadíme." Ukázal na pohodlná křesla u okna.
"Potom co jste upadl do komatu bylo odhaleno že Severus Snape je váš otec. A Ten-jehož-jmeno-nesmíme-vyslovovat-za-žádných-podminek-ani-situací-a-ten-který-nedokázal-zabít- chlapce-jenž-přežil," Harry vykuleně koukal, "byl rozzuřen proto skoro vyvraždil mudlovský Londýn. Brumbál tehdy nechal veřejně vyhlásit že jste syn Severuse Snapea, Harry Snape. Tehdy se Ten-jehož-jmeno-nesmíme-vyslovovat-za-žádných-podminek-ani-situací-a-ten-který-nedokázal-zabít- chlapce-jenž-přežil se snažil několikrát dostat tady do Munga, ale nikdy se to nepovedlo. Ovšem to neznamená že by nezaznamenal úspěchy někde jinde. Dokázal Anglii přivést do kruté doby. Nikdo si teď nemůže být jisty kde je nějaký špeh. Smrtijedi vystupují na veřejnosti. Lide se bojí vycházet do ulic. Zbylo jen málo míst které byly ubráněny silám zla. A jedno z nich je i tato nemocnice."
"A co bradavice?"
"Ty pořád existují a váš otec je teď zástupce ředitele protože Minerva MgGonagalová zemřela při jedné bitvě."
"Nevíte kde mám hůlku?"
"Bohužel, ji má teď Brumbál."
"Doopravdy Vám je dobře?" zeptal se lékouzelník po chvíli ticha.
"Jistě je mi skvěle."
"V tom případě vás převezeme na normální oddělení."
"Ne."
"Cože?" nechápavě doktor.
"Říkám že na žádné jiné odděleni nejdu."
"Ale proč chcete být tady?"
"Kdo říká že chci zůstat tady?"
"No.."
"Jdu pryč."
"Ale, co když ještě nejste úplně v pořádku."
"To mi je jedno klidně podepíšu revers."
"Jelikož Vám už bylo sedmnáct, máte na to plné právo." Za chvíli mu přinesl potřebné papíry.
"Podepište se jako Snape jinak by to nebylo právní."
"Jistě."
O hodinu později:
Vysoký mladík se procházel mudlovským Londýnem. Na sobě měl kabát, který si koupil z peněz, které si vyměnil s jedním kouzelníkem u Munga. Teď směřoval do Děravého kotle.
Prošel zakouřeným lokálem ve kterém byla jen jedna ježibaba a za pultem stal hostinský který pořad leštil tu samou sklenici a koukal se na nějakou moucho chodící po stěně. Vyšel na zasněžený placek s kamennou zdí. Zaklepal na správnou cihlu a zeď se rozestoupila.
Na příčné bylo jen pár lidí, kteří se procházeli po suché kamenné podlaze na, kterou padaly sněhové vločky, které se hned po dopadu na zem, vypařily.
Harry jako první zamířil ke Gringottovým. Prošel až ke stolům kde seděli skřeti bankovníci.
"Dobrý den." Pozdravil.
"Přejete si mladíku?" zeptal se jej starší skřet.
"Chtěl bych si založit nový trezor a do něj převést peníze z trezoru Harryho Pottera."
"Hmm a máte klíček tomu trezoru?"
"Ano mám." Vytáhl malý kliček.
"A na jaké jméno by měl být ten nový trezor?"
"Na jméno. Harry Tobias Snape."
"Jistě pane. Tady mi to podepište. Chcete ještě vyzvednout nějaké peníze?"
"Ano. Hodilo by se mi tak tisíc galeónů, dvě stě srbců a tři sta padesát svrčků a čtvrtinu toho na mudlovské peníze.."
"Jak si přejete. Služba!" zavolal na skřety kteří postávali u stěny. Jeden z nich přišel.
"Tady pan Snape si přeje tisíc galeónů, svěste srbců a tři sta padesát svrčků a čtvrtinu toho na mudlovské peníze."
"Jistě." Uklonil se onen skřet a běžel vyplnit to co mu bylo rozkázáno. Za chvíli se vracel s třemi koženými váčky. Dal je Harrymu a zase se postavil ke zdi.
"Děkuji, velmi mě těšilo a mimochodem vezměte si tisíc galeónů jako poděkován, za dobrou práci."
"Děkuji pane."
Harry zamířil k Olivanderovi. Sice jeho hůlku měl Brumbál, ale jemu určitě neuškodí, když bude mít novou. Po půl hodině se z obchodu dostal a v ruce svíral svou novou hůlku.
Potom šel k madame Malkienové.
"Drahoušku čímpak ti můžu posloužit?"
"Potřebuji hábity. Nejlépe černé. Klasického střihu ale také nějaké společenské habity."
"Jistě zde máte vzorník látek, vyberte si a já vám vezmu velikosti."
Nakonec si vybral. Všechno sbalil, zaplatil a odešel.
V Krocáncích a kaňourech koupil hodně knih, jak z obrany, černé magie, bíle magie, rituálů, run a dalších, které si kouzlem zmenšil a strčil do kapsy.
Zamířil do mudlovského Londýna. Tam si pokupoval nějaké kalhoty, tryčka a boty. Se vším tím zamířil do prázdné uličky kde se přemístil.
Objevil se před obrovským domem. Ani nevěděl proč, ale tohle místo ho volalo.
Přešel ke dveřím, které se před ním otevřely. Vstupní síň byla plná pavučin a prachu. A přes zaprášené okenice se dovnitř neprodraly žádné paprsky světla.
"Budu si muset pořídit skřítky." Pronesl Harry, ale kvůli tomu že se již začalo stmívat a on byl již unaven se rozhodl to nechat na další den.
Chtělo spát a proto zamířil po schodech nahoru. V prvním patře byla velká jídelna, a par salonku. V druhém patře byl obrovský taneční sál. A ve třetím konečně ložnice a ke každé z nich byla připojena koupelna. Našel si největší pokoj který si mávnutím hůlky uklidil. Odložil si věci na židli a sám se položil do měkkých peřin. Po chvíli usnul.
Ráno vstával kolem desáté.Procházel dům až došel ke kuchyni, která byla v přízemí. Ale byly tam ještě jedny schody vedoucí do podzemí. Šel tam a temná chodba se rozzářila světly kouzelných pochodni. Šel dál až narazil na obrovské tmavé dveře, které když rozrazil ocitl se c obrovské dech beroucí knihovně.
"Vítám tě vnuku ve tvém domově. Konečně jsi tam kam patříš." Slyšel Harry hlas. Otáčel se ale nikde nikoho neviděl, tedy dokud jeho zrak nepadl na obraz muže. Přišel blíž.
"Dědečku?"
"Ano chlapče. Jsem Tobias Snape tvůj praotec."
"Jsem potěšen že ses zde konečně ukázal. Tvůj otec tu nebyl mnoho, mnoho let, ale vím že ty jsi jiný než on. On byl světlonoš. Ale ty, ty máš v sobě sílu, kterou nikdo z naši rodiny neměl. Jsi mocný a tvá duše není zkažená dobou. Tvá krev je jako krev našich dávných předku. Nepoznamenaná i když jsi mel za maku mudlovskou šmejdku. Možná díky ní máš krev nepoznamenanou genovými odchylkami."
"Děkuji."
"Nemusíš děkovat chlapče. Doufám že na tebe mohu být pyšný a že ty mě nezradíš stejně jako tvůj otec.Teď se posaď, musím ti říct něco o našem rodu."
"Jistě víš že rod Snapeu je zde ode dávných času. Jsme dokonce starší než Zmijozelové. Také asi víš že na světě existují dva druhy andělu kteří udržují pořádek. Naše rodina je vyhlášená tím že z ní vyšlo více temnonošů a světlonošů než z jiných rodu. Každý získal v den svých osmnáctých narozenin moc, která mu náleží. Světlonoši se projevují tím že dokáži uzdravovat a většinou slouží straně "dobra", temnonošů naopak ničí svými šípy, které dokáži zabit i nejmocnější ze stvoření světla. Tvůj otec je světlonoš ovšem znamení zla zničilo jeho schopnosti. K určení, ke kterému druhu patříš, slouží rituální dýka který pak bude náležet jen tobě. Řekní jen, advénio cretio avus."
"Advénio cretio avus." Zopakoval Harry a v jeho ruce se s černou září objevila dýka. Harry cítil jakoby se mu do žil vlila nová síla. Cítil jak kov v jeho rokou pulzuje a tepe v rytmu jeho srdce. Dýka se začala přeskupovat a za chvíli se její proměna zastavila. Dýka teď měla plamennou čepel stříbrno-bílé barvy, rukojeť ve tvaru draka s třema hlavama z černého kamene a v jejich očích byly zasazeny zelené, rudé a modré kameny.
"Jsi vypadá to nato vnuku že budeš temnonošů." Usmál se potěšeně Tobias Snape. "Snad neskončíš jako ten spratek co se nazývá mým sinem, ale jednu věc mu nemůžu odepřít ta se mu doopravdy povedla. Dokázal stvořit pravého dědice rodu Snapeu."
"O to se nemusíš bát dědečku. Já sem rozhodnut očistit náš rod od hany, která na něm leží." Odešel Harry.A do ticha knihovny zaznělo jen.
"To jsem si jist Harry Tobiasi Snape."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama