8. kapitola - První školní den OPRAVENÁ

19. prosince 2007 v 20:05 | Vina |  Eliška Amélie Mionet Blackova
Takže lidičky, dokud nebude dostačující počet komentářů, dle mého úsudku tak nebude další kapitolka.

První školní den - OPRAVENÁ


Holky byly dřív hore než kluci, tak na ně čekali ve společence u krbu. Po tom co se kluci konečně uráčili dojít se vydali společně na snídani. Spolu si skvěle rozuměli, jen s Hermionou se kluci nebavili. Zato Eliška dělala, že si toho nevšimla, ale bylo vidět, že je z toho Hermiona smutná. Ke konci snídaně profesorka McGonagallová vstala od učitelského stolu a začala rozdávat rozvrhy.


Ron jenom zaúpěl a podíval se po ostatních. Nikdo nic moc neříkal.
"Co je?" ozvala se Eliška se zájmem.
"Co je?" zopakoval po ní Ron. "Máme lektvary, a co jsem slyšel o Snapeovi, tak…" náhle ho ovšem přerušila a dělala jako by se nic nedělo.
"Bude to dobrý, mám ráda lektvary, s tetou jsem je už párkrát dělala, jako pomocník ovšem." Dodala, když uviděla překvapené výrazy od svých kamarádů. Dosnídali a vydali do sklepení.

Snape měl zajímavý výstup, prásknul dveřmi jen co vešel o stěnu a tím si zajistil hrobové ticho.
"Vaším úkolem zde je zvládnout náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů. Jelikož se to obvykle obejde bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás stěží uvěří, že i to jsou kouzla a čáry. Pochybuji, že byste opravdu pochopili, jaký půvab v sobě má tiše bublající kotlík a výpary, které se nad ním tetelí, a neviditelná síla šťáv, jež skrytě putují lidskými žilami, omamují mysl a podrobují si smysly. Dokážu vás naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce uložit do zabroušených flakonů smrt - pokud ovšem nejste stádo tupohlavců, jaké musím obvykle učit." (Prostě jsem si to neodpustila.)

Eliška se na lektvary těšila, ale když se začal navážet do Harryho, tak se naštvala.
"Myslíte, že jsme jako vy, který je jeden z největších odborníků a mistrů na lektvary?" Vyštěkla na něho, ale rázem se zarazila. Zase se ozvala její prudká povaha. Skousla si spodní ret. Snape se zhluboka nadechl. Nikdo se k němu tak nechoval, hlavně ne prvačka.
"Slečno Weissová, odebírám Nebelvíru 30 bodů za vaši drzost a máte dva týdny školního trestu, čekám Vás dnes v šest večer u mě." Jeho pleť byla sinalejší než obvykle.Ona mi dokonce udělala poklonu, tohle nezažil u nikoho.
"Buďte si jistá, že Vaši rodiče se o této drzosti dozví." Pronesl ledově, až se pár prváků otřepalo hrůzou. Zmijozel se jen pochechtával.
"To asi těžko pane profesore." Pronesla stejně ledově jako on. Nelíbilo se jí, jak se k ní chová.
"Co, myslíte si, že nepošleme domů sovu." Zabodl do ní černý pohled.
"To jsem si jistá, ale táta je mrtvý. Díky tomu slizounovi Voldemortovi." Opětovala mu pohled. Ve třídě bylo hrobové ticho. Při jméně sebou i většina trhla. Snape mírně pootevřel ústa a jen velmi dobrý pozorovatel si toho všiml.
"Nevyslovujte to jméno." Zavrčel ledově, až málem před ní Eliška ustoupila, kdyby neměla za sebou židličku.
"Proč, je to jen jméno a ten parch…" zavrčela, nechtěla se jenom tak vzdát.
"Slečno Weisová, půjdete okamžitě semnou k řediteli. Jinak hodina skončila." Zavrčel nebezpečně. Všichni se co nejrychleji sbalili a zmizeli z pohledu rozzuřeného profesora.

Chytl ji za paži a táhl ji přes celou školu do ředitelny. Sotva mu stačila a pár studentů se za nimi i otočilo. Takhle naštvaného ho ještě neviděli, řekl potichu heslo a už klepaly na krásně vyřezávané dveře.
"A Severusi, myslel jsem…" nedokončil větu, protože Snape hodil Elišku do ředitelny a zavřel za sebou dveře. Eliška to neubrzdila a vrazila hlavou do naleštěného stolu ředitele.
"Au." Zakňučela a držela si hlavu. Seděla u stolu a snažila se ovládnout slzy bolesti, které se jí draly do očí. To je tedy pěkný začátek, první den ve škola a už mám i trest. SUPR. Máma mě zabije.
"Požaduji, aby byla ihned vyloučena ze školy za její nevhodné chování." Pronesl takovým ledovým hlasem, při kterých Elišce proběhl mráz po zádech. Mírně se od něho odsunula a ani si nevšimla, že Brumbál vstal a přešel jí za záda. Lekla se, když na něco měkkého narazila. Vzhlédla a viděla nad sebou Brumbála. Trochu se u jeho nohou přikrčila, jako by hledala u ředitele ochranu, přesto z něho měla strach.
"To není dobré." Řekla si pro sebe. Brumbál se na ni podíval svýma pomněnkovýma očima a Eliška měla pocit, jako by se na ni dívala máma. To ji vyděsilo ještě víc.
"Severusi, nechceš mi říct, co se stalo?" zeptal se klidně a pozoroval dívku, která se krčila u jeho nohou a jak si všiml, měla i z něho strach.
"Co se stalo? Vyslovuje jméno Pána zla, nazývá ho slizounem a…" vyletěl na ředitele. Většinou k němu byl uctivý, jenže teď mu povolili nervy.
"A není, strejda to říká, kvůli němu jsem přišla o tátu." Fňukla Eliška stočená do klubíčka u Brumbálových nohou. Objala kolena a přitáhla si je k bradě. Oba muži se na ni překvapeně dívali.
"Pokud vím, slečno, vaše maminka je mudla." Ozval se Brumbál.
"A co je na tom?" Nabývala zase svou odvahu. I když kdyby se jí chtěl chytit tak by asi se pokusila o útěk.
"Víte hodně o našem světě." Podotkl opět milým a klidným hlasem Brumbál.
"Táta chtěl, aby maminka znala vše, co se mohla naučit a strejda je kouzelník. Oba mě i s tetou od mích pěti let učili vše o kouzelném světě. Dokonce mi i uspali mé schopnosti, prej … áááááá." Chytla se za hlavu, ta bolest byla strašná. Držela se za hlavu, po chvíli omdlela. Snape byl z té dívky v šoku. Chtěl o ní zjistit víc, ale narazil na velmi silnou nitroobranu.
"Pokoušel jsem se jí dostat do hlavy, někdo ji perfektně naučil nitroobranu. Ani jsem se jí nedostal do hlavy." Kroutil nevěřícně profesor lektvarů.
"Tos neměl Severusi, napíši dopis její matce, aby přijela. Musí o tom vědět. Teď ji odnesu na ošetřovnu." Podíval se na svého podřízeného přísně. Vzal Elišku do náručí a pomocí krbu se přemístil na ošetřovnu. Myslel si, že Eliška bude těžší, nebyla. Byla to hodně křehká dívka, která mu tolik připomněla jeho vlastní dceru.

Eliška se probrala, jen co ji položil Brumbál na postel. Rychle se od Snapea začala odtahovat. Jen aby zase nezažila tu bolest. Brumbál tam byl taky.
"Klid Eliško, nikdo ti neublíží. Poppy postarej se o ni, prosím." Pak jí ještě řekl pár vět, které ovšem Eliška neslyšela. Brumbál odešel a Pomfreyová chtěla do Elišky dostat pár lektvarů, které se po velkých bojích stejně musela vypít a pak usnula klidným spánkem.

Když se probudila, nikdo tam nebyl. Potichu vylezla z postele a kradla se pomalu z ošetřovny.
"Kam si myslíte, že jdete, slečno Weissová." Ozvala se přísně ošetřovatelka ode dveří její pracovny.
"Madam, mě už je dobře a nemám ráda nemocnice ani nic podobného." Udělala na ni psí oči. Většinou tyto pohledy zabírali, tedy až na Pomfreyovou.
"To je jedno, teď si lehnete. Dokud nedojde ředitel Brumbál." Zatlačila ji zpátky do postele a Eliška si jen zhluboka povzdechla. To nebude dobrý, mamka mě zabije. Znova si zhluboka povzdechla, nechtělo se jí stanout před mamkou v takovém stavu.
Seděla na posteli a nervózně žmoulala deku. Minuta se jí zdála jako věčnost. Konečně se dočkala a dveře se otevřely. Stála v nich tolik očekávaná osoba.
"Dobrý den pane řediteli." Pozdravila slušně. Brumbál se na ni mírně usmál a v očích mu hrály veselé jiskřičky.
"Psal jsem, slečno Vaší matce a poslala mi dopis, že se velice omlouvá, ale přijet nemůže, ale poslala ještě tento dopis, že v něm najdete vysvětlení." Podal jí klasickou mudlovskou obálku.
Eliška pomalu obálku rozlepila a začetla se do ní.
"Myslím pane řediteli, že si to máte přečíst." Podívala se na něj zkroušeně.

Milá Eliško,
nelíbí se mi, že se ti udělalo špatně, když se ti někdo dostával do hlavy. Jen by mě zajímalo, které pako to bylo. Ty máš přirozenou imunitu, jako měl tvůj otec.
Jinak co se jedná toho trestu, souhlasím, ale s někým jiným. Jestli jsem dobře vyrozuměla, mělo to být s tím, kvůli kterému jsi skončila na ošetřovně.
Za další ti blahopřeji k umístění v Nebelvíru a tak brzkému najití přátel.
Jen jedno prosím, kroť se. Jinak by se tam měla za tebou stavit teta Elis a domluvit se s ředitelem. Víš, že ji nesmíš moc rozrušovat, tak doufám, že se to obejde bez následků, jinak si mě nepřej!
Měj moc moc fajn. Užívej si legrace, ale nepřeháněj to. Začni se krotit, a půjdeš se omluvit tvému profesorovi.
Líbá tě mama.
P. S.: Pozdravuj, své přátele.

Brumbál se nad dopisem usmál.
"Pane řediteli, opravdu se musím profesorovi Snapeovi omluvit, ale on si pane řediteli začal." Podívala se do peřiny
"Slečno Eliško, Vaše paní matka je moc rozumná žena, podle toho co mi napsala v dopise a i co napsala Vám. Bude to dobré, trest Vám změním osobně, až sem dojde Vaše teta. Souhlasíte." Usmál se na ni. Eliška na něho vzhlédla.
"Ano, mohla bych už jít, nemám ošetřovny ráda?" zeptala se, zase měla pocit, že se na ni dívá její máma.
"Promluvím si s Poppy." Kývnul jí.
"Děkuji, víte, že máte podobný pohled jako máma?" Podívala se mu zpříma do očí. Brumbál se jenom usmál a odešel za ošetřovatelkou.
Ošetřovatelka, ji pustila až před večeří. Vydala se s menšími obtížemi do Velké síně. Ostatní po ní mírně pokukovali, ale ona si toho nevšímala. Občas se jí to stávalo.
V klidu se najedla, a jakmile uviděla, že Snape odchází, vydala se za ním. Doběhla ho u chodby do podzemí.

"Pane profesore, pane profesore, prosím počkejte." Běžela za ním a sotva popadala dech. Nikdy si nemyslela, že její profesor dokáže tak rychle chodit.
"Srážím Nebel…" Eliška ho ovšem neomaleně přerušila.
"Pane profesore, prosím, počkejte, já se Vám chci omluvit, za to co jsem udělala a řekla na hodině." Dostala mezi nádechy a sotva popadala dech.
"Hmm." Podíval se na ni a Elišce projela zase prudká bolest hlavy.
"Prosím nééééé." Zaúpěla. Držela se za hlavu a klečela před svým profesorem.
"Kdo Vás naučil nitroobranu?" zeptal se jí ledovým hlasem. Celá se chvěla z náhle bolesti.
"Nikdo pane, tohle si přečtěte." Dala mu dopis od mámy.
Přelétl to pohledem a pak jí ho vrátil a odkráčel. Ale to by nebyla Eliška, aby něco neprovedla.

Bloumala chodbami bezmála už dobré 3 hodiny. Ztratila se a podle vylidněných chodeb muselo být i po večerce. Už byla nešťastná, když před sebou uviděla ve tmě siluetu postavy. Bylo jí jedno, i kdyby to měl být samotný ďábel.
"Počkejte na mě." Zakřičela. Rozeběhla se za osobou, která se zastavila a pomalu se otáčela. Osoba rozsvítila na dívku hůlku a pořádně osvětli jak tvář osoby, tak tvář Elišky.
"No ko…" nedořekla to, před ní se právě nacházela osoba. Eliška jen na prázdno polkla. Tohle mi ještě scházelo…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 werusenka werusenka | 19. prosince 2007 v 20:37 | Reagovat

jsi hrozná takto to ukončit, ale těším se na další kapitolu a hlavně na dívku neznámou

2 rikisa rikisa | Web | 19. prosince 2007 v 21:01 | Reagovat

kdo je to?? Koho potkala? Sakra, v nejlepším je konec, néééé! Je to moc povedená kapitolka. Snapeovo chování - super!! Až na to, jak jí surově hodil do tý ředitelny, ale jinak pravej super Snape. A mamka Elišky ten dopis napsala fakt dobře :). A jak se Eliška zastávala Harryho..no boží

3 Giner Giner | 20. prosince 2007 v 13:34 | Reagovat

v tom nejlepším to ukončíš:D ale jinak super kapitolka...vsadím se, že potkala Snapea:D

4 Areneis Areneis | E-mail | Web | 20. prosince 2007 v 21:41 | Reagovat

velmi pěkná kapitolka, ale ten konec:D

5 Denisa Denisa | 21. prosince 2007 v 11:04 | Reagovat

suprová kapitolka už se nemůžu dočkat pokračování

6 Inies Inies | 8. ledna 2008 v 12:12 | Reagovat

wow... to je něco. Musím naznat, že je Elis pěkně oprsklá. Nemá žádnou úctu k autoritám. Pokusím se přečíst si ještě jednu kapitolku, ale musím na přednášku.. tak si snad dočtu brzy i zbytek. Jinak máš zvláštní způsob vyjadřování.

7 Inies Inies | 8. ledna 2008 v 12:12 | Reagovat

wow... to je něco. Musím naznat, že je Elis pěkně oprsklá. Nemá žádnou úctu k autoritám. Pokusím se přečíst si ještě jednu kapitolku, ale musím na přednášku.. tak si snad dočtu brzy i zbytek. Jinak máš zvláštní způsob vyjadřování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama