9. kapitola - V ředitelně u Brumbála OPRAVENÁ

25. prosince 2007 v 12:49 | Vina |  Eliška Amélie Mionet Blackova
Prosím komentáře.

V ředitelně u Brumbála - OPRAVENÁ


Osoba se na ni přísně podívala, prohlédla si Elišku od hlavy až k patě.
"Smím vědět, co tu děláte, tak pozdě slečno Weissová?" optala se osoba.
"Pani profesorko, vím, že je pozdě, ale ztratila jsem se a nevím jak se dostat do pokoje." Sklopila pohled k zemi. McGonagallová si ji ještě jednou prohlédla a pak jí odpověděla:
"Pojďte za mnou, dovedu Vás tam." Elišce bylo trochu divné, že jí neodebrala body. Přece jenom byla její kolejní ředitelkou.
"Děkuji, pani profesorko, jste hodná." Mírně se usmála.
"Nemusíte mi děkovat, jen příště se kroťte, aby zbytečně nepřišla naše kolej o body." Usmála se mírně na trochu vyděšenou a rozcuchanou dívku.
"Ano pani profesorko, ale …" raději zmlkla, aby neřekla něco, co zase neměla.
"Ale co?" zeptala se McGonagallová a otočila si ji k sobě, protože se právě zastavili.
"Doma o něm jak maminka, tak i strýc s tetou mluví, normálně ho nazývají jménem. A pokud vím tak profesor Brumbál taky říká jeho jméno." Podívala se na McGonagallovou a ona poprvní uviděla zblízka její oči. Tolik se jí zdály známé. Dlouho se na ni dívala a nic neříkala.

"Pani profesorko, smím se ještě na něco zeptat?" řekla ostýchavě.
"Ano Eliško." Mírně se na ni usmála. Tahle dívka se jí začínala líbit.
"Znala jste tatínka, chodil do Bradavic do Nebelvíru." Zeptala se dychtivě.
"Musím tě zklamat, ale tvého otce jsem neznala. Byl tu jeden Weiss, ale ten chodil do Havraspáru. Jak starý by byl tvůj otec teď?" zeptala se zase McGonagallová.
"Tak jak maminka, 39. Tedy mamince teprve bude, taťka byl o půl roku starší." Posmutněla a klopila hlavu, aby neviděla slzy, které se jí draly do očí. Tolik by si přála, aby měla aspoň fotku svého otce, ale jak jí mamka vysvětlila, utekli bez ničeho.
McGonagallová jí jemně vzala za hlavu a podívala se jí do očí.
"Už vím koho mě tak připomínají tvé oči. Ale ta osoba je už 10 let mrtvá. Patřily jedné ženě, která zemřela. Tolik si jí podobná." Eliška na ni hleděla. Její hlas byl tak mateřský. Říkalo se o ní, že je hodně přísná.
"Pani profesorko, víte, že když se na mě podívá pan ředitel tak mám pocit, že se na mě dívá máma, ale ta má spíše přísný pohled. Trochu jako vy." Usmála se Eliška jako sluníčko.
"Jsi moc milá dívka. Ale příště jeho jméno nevyslovuj. Teď půjdeme je pozdě." Vydali se dál chodbou a za chvíli už si Eliška lehala do postele. Byla tak unavená, že okamžitě usnula.

Ráno před ni přistála sova a donesla jí vzkaz.

Ve tři hodiny u Brumbála v kanceláři.
Teta Elis

Elišce zasvítili oči radostí. Sice věděla, že bude kázání, ale zase ráda tetu uvidí.
"Copak tě tak potěšilo?" optal se Harry.
"Jen dojede teta, už jsem ji měsíc neviděla a ještě mi mamka psala, že bude mít malý. Už se těším, až ji uvidím, sice bude kázání, kvůli lektvarům, no ale to nic." Usmála se na přátele. Při tom mávla rukou, jako že si z toho moc zase nebere.
"Jo a málem bych zapomněla, mám vás pozdravovat od mamky. Ona sem nedojde je totiž mudla a měla by problém se sem dostat." Pokrčila rameny. Dál se věnovali snídani.

Eliška celý den proseděla na vyučování s očekáváním. Když byly tři hodiny, tak se vydala k Brumbálovi. Jen co stanula před chrličem tak jí došlo, že nezná heslo.
"K čertu." Ulevila si a chrlič odskočil. Někdo ovšem z něj vyšel a byl to samotný ředitel.
"Slečno Weissová, co tady děláte?" usmál se na ni mile.
"Pane řediteli, za chvíli by měla k Vám dojít má teta. Myslela jsem, že o tom víte?" podivila se Eliška.
"Ne to mi nikdo neřekl, ale pojďte, počkáme na ni u mě." Ustoupil a nechal Elišku, aby šla první.

Pokynul jí, aby se posadila a sám se šel posadit, ještě si pořádně ani nedosedl, když uprostřed místnosti se zvedly plameny a místo nich se tu objevila žena se zrzavými vlasy a milým úsměvem. Eliška se jí vrhla rovnou do náruče.
"Ale no tak Eliško, pusť mě, nebo mě umačkáš." Smála se žena na dívku.
"Jo promiň." Usmála se na ženu dívka.
"Profesore Brumbále, dovolte, abych Vám představila svou tetu Elis a taky mou kmotru. Teto toto je profesor Brumbál." Usmála se Eliška. Brumbál měl překvapený pohled, který nikdo ještě snad u něj neviděl.
"Albusi, ráda Vás opět vidím." Usmála se Elis a Eliška se dosti podivila.
"Vy se znáte?" zeptala se dost nevěřícně.
"Ano Eliško, znala jsem Brumbálovu dceru, která bohužel i s dcerkou byli zabiti." Eliška koukala s otevřenou pusou a lítala pohledem z jednoho na druhého.
"Eliško, když se něčemu divíš tak zavři pusu." Zavřela jí Elis pusu prstem. Eliška, ale stále nic neříkala ani nevěděla co.
"Elis." Zeptal se nevěřícně Brumbál.
"Ano jsem to já. Víte my démoni, jsme neměli jenom za kamarádku Vaši dceru, ale i Eliščinného otce. Její matka nás žádala i s Pelimanixem, abychom se stali jejími kmotry. No prostě po předcích zdědila velkou moc." Usmála se Elis. Položila jemně jednu ruku na Eliščino rameno. Všichni se posadili ke krbu do křesel. Eliška byla ještě mírně v šoku, ale docela rychle se zpamatovala.
"Tak proč jsem sem přišla. Za první Eliško, musíš se krotit." Počkala, až přikývne.
"Za druhé jestli ještě něco provedeš, tak ti tvá matka zkazuje, že ti zmaluje zadek tak, že si na něj týden nesedneš. A ty dobře víš, že je toho schopna." Podívala se na ni přísně. Eliška jen hlasitě polkla. Věděla, že to klidně její máma dodrží.
"Na konec, ty schopnosti, co jsme ti uspaly, se ti budou postupně probouzet, takže se nediv. Ano." Usmála se Elis na Elišku.
"Ano teto, pokusím se." Mírně se usmála.
"Albusi," poprvní se na něj otočila "mohl byste pomoct Elišce s ovládnutím jejích schopností?" zeptala se ho na rovinu.
"Bude mi ctí." Usmál se na obě.
"Děkuji, teď když mě omluvíte, budu muset jít. Nashledanou Albusi. Ahoj Eliško a nezlob." Po tom se rozhořely kolem ní plameny a Elis zmizela. Eliška se taky vydala na kolej.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | 25. prosince 2007 v 15:50 | Reagovat

suprový:-)

2 Areneis Areneis | E-mail | Web | 25. prosince 2007 v 16:47 | Reagovat

nádherná kapitola

3 rikisa rikisa | Web | 25. prosince 2007 v 17:32 | Reagovat

bezvadný:) těším se na další

4 kikina kikina | 2. srpna 2008 v 22:05 | Reagovat

Bože, ten pravopis a celkově čeština je za 5:( Nauč se pořádně psát a pak teprve publikuj na blog!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!:(

5 ella ella | 5. června 2011 v 13:54 | Reagovat

kikino, nikdo není dokonalý a tady nejde ani tolik o pravopis, jako o děj povídky. Jinak...kapča je krásná a jdu na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama