II. kapitola

8. srpna 2017 v 8:11 | Vinka |  Čas
Takže vypadá to, že blog trochu funguje. Proto přidávám dlaší kapitolu. Přeji příjemné čtení.



Bylo den mrtvých. Světlovlasá žena rodila už celý den. Její nejstarší dvě dcery s jednou ženou jí v tom pomáhali. Většina žen v tomto světě byla světlovlasých nebo plavovlasých.
Náhle naposledy zakřičela a nejstarší z žen držela malý uzlíček.
"Je to chlapec." Narodil se na den mrtvých těsně po půlnoci. "A má černé vlasy a oči." Žena se zmoženě usmála, ale ruce k nejstarší ženě natáhla. Ta jí vložila malého chlapce do náručí.
"Vítej na světě Michaeli." Chlapec jí jako by rozuměl, zatl pěstičku kolem prstu jedné jeho sestry.
"Mami, víš, v jaký den se narodil?" strachovala se její nejstarší dcera.
"Ano, vím, že proroctví na něj nepasuje, jak potomek archanděla se nemůže stát smrtí." Povzdechla si zmoženě žena.
"Třeba nebude. Přece jenom vždy z našeho rodu vzešel pán či paní života." Ozvala se žena, která ji pomáhala s porodem.
"Kéž bys měla pravdu, Marie." Povzdechla si. "Dejte ho prosím do postýlky, jsem unavená." Žena podala dítě Marii a usnula.
***
Uběhl půlrok. V temném hradě, rodila další žena. Ležela v luxusní posteli v ještě luxusnějším pokoji. Všude, kde se jen podívali, byly svíce. Pokoj tím dostával měkké světlo a veškeré obložení ze stříbra a zlata dával pokoji na vznešenosti.
Žena s temnými vlasy a oči byla bledá v obličeji. Její tvář se kroutila v bolestech.
"Paní, teď se připravte, už to bude." Radila jí stará žena, která už po několikáté prohmatávala její břicho, kde se pohybovalo dítě.
"Už to nezvládnu, chci vidět svého muže." Zašeptala. Stará žena se na ni podívala, otřela ji mokrým hadrem obličej a kývla na mladé děvče. "Přiveď Pána temnot!" Mladá žena na ni zděšené hleděla. "Tak běž, na co čekáš, je za dveřmi!" Mávla na ni.
"Paní, teď až řeknu, zatlačíte. Váš manžel už je tu. Vy si pane, sedněte za ni a chytněte ji za ruce." Dávala rozkazy. Ani Pán temnot neprotestoval. Měl o svou ženu velkou starost. Její porod trval nezvykle dlouho. Rodila už 3 den. Dnes byl den světel. Měl o ni starost. Přece před tím už mu porodila 32 zdravých synů.
"Tlačte." Zavřeštěla stará žena. Za nedlouho se narodilo dítě. Svým příchodem nedávalo skoro znát, že je na světě. Jenom svými šedýma očima pozorovalo ženu. Žena dítě omyla, zabalila a podala ženě.
"Je to dívka, vaše výsosti." Mírně se poklonila.
"Akaša." Zašeptala namáhavě žena.
"Ne Dracoru. Nemůžeš nás tu nechat." Její muž Theo se na ni zděšeně díval. Viděl v jejích očích, jak postupně odchází.
"Maličká Akašo, dostaneš velmi důležitý úkol. Musíš se postarat o moje chlapce místo mě." Políbila jí na čelíčko. Její muž ji držel za ruce a pomáhal jí udržet právě narozenou dceru. V jeho rodině se dívka nenarodila dobrých deset tisíc let. Mezi démony ženská populace skoro nebyla, a když už byla, měly vždy ty nejvyšší posty. Ony byly nositelkami života. Jenže aby jeho žena zemřela, aby mohla jejich dcera žít, se mu nelíbilo.
"Ne prosím, Dracor, neumírej." Tekly mu po tvářích slzy. Dívka v mrtvých rukou své matky začala plakat.
Staré ženě též začali téct slzy. Věděla, že pro dívku to bude velmi těžké, její bratři jí smrt matky nikdy neodpustí.
"Odnes ji. Odnes tu holku." Zahudroval Pán temnoty. V náručí držel svou mrtvou ženu a kolíbal ji. Tiše se modlil, aby mu jeho milující ženu vrátili. Modlil se ke všem duchům na které si jenom vzpomněl.
"Ano pane." Vzala dítě a rychle se vydala do jejího domova. Porodila všechny jejich děti. Jen doufala, že se mladé princezně dostane někdy od otce odpuštění.
Dívenka byla malinká, její ovšem šedé oči a plavé vlásky matku nezapřely. Měla její tvar očí i obličeje. Cekově se na ni už jako malinká hodně podobala, po otci měla lícní kosti. Jinak byla celá její matka, když i Dracor pomáhala na svět. Narodila se před staletími předsedovi rady. Bylo jejich jediné dítě a byla rovnou zasnoubena ve svých 2 dnech s Theem, kterému tehdy bylo 15. U démonů nejhorším období života.
On ji ovšem miloval od prvního setkání.
Teď dívenka byla nechtěná, stará žena jen doufala, že to nebude dlouho.
Znala i Thea. I jeho rodila. Byla nejstarší démonkou bez moci ale se zkušenostmi a lékařským vzděláním. Žila na světě a tam i nyní s malou princeznou mířila.
***
Malé Akaši bylo už sedm. Právě dnes na den světel měla oslavit své sedmé narozeniny. Moc si od toho neslibovala. Většinu doby trávila se svým strážcem Mastamem. On byl jejím rádcem a učitelem, ale i tichým ochráncem, který ji často chránil před dospělými bratry. Nebo s ženou, která ji porodila Lilith. Nejstarší démonkou, která kvůli ní opustila život na zemi a vrátila se do podsvětí.
Byla její chůvou, pečovala o ni. Pomáhala jí. Ostatní Lilith záviděli, nikdo ale netušil, kdo všechno do výchovy malé princezny byl uveden. Vždy ji viděli jen s těmi dvěma. Oba žili s princeznou v odlehlé části paláce, Pána temnot neboli Satana, nebo jak mu říkala rodina Theo Satan Satanovič Belzebub.
Když bylo malé Akáši půl roku. Došel do Lilithina domu na zemi sám Theo Pán temnoty a řekl jí, že ji ustanovuje chůvou a mají se přestěhovat do paláce. Dokud malá Akaša nezačala chodit, nikoho ani bratry nepotkávali. Malí tvorové, nazýváni Grymlinkové jim nosili vše podstatné na co si jen vzpomněla.
Jakmile malá Akaša se naučila trochu chodit a pak i vzápětí přenášet. Často se přenášela k otci. Ze začátku pán Temnot hodně zuřil. Ale časem všichni pochopili, že malá dívenka má tak nezměrnou moc, že nikdo ji nemůže omezit ani nijak jinak svázat. Jednoročnímu dítěti těžko vysvětlíte, že se nemá přenášet za otcem, kterého bezmezně miluji, i když vypadá jako její matka a otce to hodně bolí, že už nemá svou milovanou ženu.
Vraťme se, ale do zasedacího sálu.
"Tati." Usmála se sedmiletá Akáša na otce.
"Kolikrát ti mám říkat, že mi máš říkat otče a ne tati." Zahudroval muž na trůnu ve středních letech.
"Ty naděláš, tati. Mám tě ráda. Proč jsi mně zavolal?" Usmálo se děvčátko, nefalšovaným a obdivným úsměvem.
"Dnes ti dcero je sedm let. Chci vědět, co chceš? Splním ti jedno přání." Malá Akáša věděla, že od otce se nedočká oslavy narozenin. To už pro ni zařizovali Mastam a Lilith.
"Chci k moři a okusit, jestli je opravdu tak slané jak mi o něm vyprávěla Lilith." Prohlásila dívka pevným hlasem.
"Dobře, po obědě tě tam doprovodí Mastam, teď jdi. Nemám na tebe čas." Vyhodil ji z jednacího sálu. Akáša byla na toto jednání zvyklá. Přemístila se zpět za Lilith a usmála se na ni.
"Lilith, můžu se podívat na moře." Usmála se šťastně dívenka a objala starou ženu.
"Jsem ráda, že jsi šťastná. Ale jestli to všechno stihneme. Musíme přece oslavit tvé narozeniny. Jsi stejná jako byla tvá maminka v tvém věku." Pohladila dívenku po vlasech.
"Dojde i Mastam s rodinou. Doufám, že jo. Mám mě doprovodit po obědě k moři. Půjdeš s námi?" podívala se na ni prosebně.
"Ano, ale chci se podívat na svůj starý dům, jestli ještě stojí." Zakroutila hlavou s úsměvem stará žena. "Teď utíkej si uklidit do pokoje." Usmála se a začala chystat vše k obědu a oslavě.
Mastam došel krátce před obědem a omluvil svou ženu i děti, že dnes nemůžou, jejich dcera onemocněla a žena se odmítla od ní hnout. Po Akáši se narodili mezi démony další 4 dívky. Pán temnot to připisovat k tomu, že on má sám dceru.
Lilith věděla svou. Akáša byla vyvolená. Nikdy ovšem nic neřekla. Ještě nebyl čas!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama